Šabtaj Cvi (JKI-J)
Šabtaj Cvi (1626-1676) Ústřední postava největšího mesianistického hnutí v žid. dějinách. Narodil se v Izmiru (Smyrna, Turecko) v rodině aškenázského původu. Získal tradiční žid. vzdělání, byl však pod vlivem luriánské kabaly, která podporovala mesiášská očekávání a učila, že asketickým způsobem života, meditací a dodržováním micvot lze urychlit příchod mesiášského věku. Š.C. se na základě určitých kabalistických kalkulací a studia Zoharu začal považovat za mesiáše z rodu Davidova, který zachrání svět od zlých činů, obnoví jeruzalémský chrám a navrátí Židy do Izraele. To vedlo i k jeho zvláštnímu chování (nahlas pronášel boží jméno v synagoze, oženil se s prostitutkou), pro které byl rabínskými autoritami vypovězen z Izmiru. Poté žil nějakou dobu v Egyptě a navštívil také Jeruzalém. Zlom v jeho životě nastal 1664, kdy se setkal s Natanem z Gazy, který ho v extatické vizi viděl jako skutečného mesiáše. Následně zrušil všechny zákazy a zákony, protože podle tradice mesiáš nejprve zruší všechna přikázání, aby po jeho odchodu mohla být nahrazena novými, která jsou přísnější a vedou k větší oddanosti Bohu. 1666 prohlásil, že tur. sultán mu jako mesiáši „králi králů“ předá trůn. Po příjezdu do Istanbulu byl ale uvězněn a přinucen pod pohrůžkou trestu smrti přijmout islám. Spolu s ním přestoupilo asi 200 žid. rodin (tito konvertité byli nazýváni dönme). Přes svou konverzi dodržoval Š.C. nadále žid. zvyklosti a udržoval styky s žid. obcemi. 1672 byl proto znovu uvězněn a vypovězen do Dulcinga v Albánii, kde 1676 zemřel. Jeho konverze ani smrt neznamenala konec sabatianismu, který se udržel až do 18. století, kdy na něj navázal Ja'akov Frank.