ahmadíja (Islam)

ahmadíja – významný, původně egyptský, mystický (súfijský) řád (taríqa), který založil as-Sajjid Ahmad al-Badawí (596–675 hidžry / 1199–1276). Proto se jí někdy říká též badawíja. Šajch al-Badawí pocházel z Maghribu, putoval do Mekky (svatá místa) a nakonec se usadil v roce 1236 ve městě Tanta v Dolním Egyptě. V Tantě stojí dodnes obrovská mešitahrobem zakladatele řádu. Ta se stává každoročně srdcem oslav nejvýznamnějšího a nejmasovějšího egyptského mawlidu (narozeniny světce), kdy si věřící připomínají výročí al-Badawího smrti, tedy „den, kdy vstoupil na nebesa“ (ráj). Ahmadíja doznala v Egyptě masového rozšíření a její popularita se projevuje dodnes (mj. v rozsáhlé publikační činnosti). Patří mezi ta umírněná mystická bratrstva, jež si velmi zakládají na své věrnosti islámskému právu (šaríʻa). Její stoupenci v současném Egyptě pocházejí především z chudších vrstev městského obyvatelstva a z venkova. Stejným termínem se však označuje rovněž významný náboženský směr, který založil na konci 19. století indický reformátor Mirzá Ghulám Ahmad, jenž sice vyšel z islámu, avšak většina muslimů jej dodnes pokládá za zavrženíhodnou úchylku (bidʻa). Ahmadíja doznala velkého rozšíření mj. i na Západu a od „většinového“ islámu se liší především v chápání osobnosti Ježíše Krista, ʻÍsy (byl údajně pohřben v Kašmíru a na konci světa se jako mahdí vrátí na zemi), duchovní interpretaci džihádu a hlavně vnímáním osobnosti zakladatele hnutí.

Dále k tématu

  • Ahmad, Hazrat Mírzá Ghulám. Filosofie učení islámu. Přel. prof. Mandel & Botho von Kopp. Praha: Nakladatelství Islám, 2003;
  • Hrabal, František. Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností. Bratislava: CAD Press, 1998;
  • Kropáček, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, 2006;
  • Žďárský, Pavel, ed. Alois Musil: Ze světa islámu. Praha: Akropolis, 2014.

Bronislav Ostřanský

Viz též: ahmadíja (JKI-I)