marabut (JKI-I)

marabut (arab. spisovně murábit – obyvatel ribátu) Pův. jméno označující příslušníka bojovného bratrstva (odtud např. Almorávidé, arab. al-murábitún – ti, kdo žijí v ribátu). Později asketické rigidní řády zanikly a termín m. (nebo maghribským dialektem mrabet) označoval světce nebo jeho potomky. Hrobky světců (skromné bílé domky s kopulí) jsou projevem lidového islámu, centry nekonformního duch. života (mystika, záwija). M. mohl být muž i žena, proslulí svou zbožností, výjimečným (zázračným) činem, resp. smrtí v džihádu. Užíván byl též titul sidi (sajjid, v Tunisku) nebo muláj (maulá, v Maroku). Rodiny m. měly až do 19. stol. vysokou společ. prestiž. Někteří (Abd al-Kádir v Alžírsku, sanúsíja v Libyi) stáli v čele lidového odporu proti oficiálnímu sunnitskému islámu Osmanské říše nebo evrop. koloniální expanzi. Sunna, neuznávající kult svatých (polyteismus, širk), projevy m. tiše tolerovala a potírala je pouze tehdy, pokud byly spjaty s polit. ambicemi. Zásadně proti m. vystupovala reformační hnutí (fulbské džihády, wahhábíja).

Miloš Mendel