gnóze (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |
(Žádný rozdíl)
|
Aktuální verze z 24. 10. 2024, 18:41
gnóze (řec. poznání) Duch. hnutí pozdního starověku spojující náboženství s filosofií. V polemice s g. se utvářela kř. věrouka. G. vznikla na půdě diasporního helénistického židovství jako jeho radikálně zduchovňující interpretace. Gnostický mýtus vznikl ze spekulací o výroku, že člověk byl stvořen k obrazu božímu (Gn 1, 26n). Každý člověk je podle tohoto mýtu součástí božského nebeského člověka, který je uvězněn v hmotě a roztříštěn do mnoha jedinců. V tomto otupeném stavu neví o svém božském původu. Jeho záchrana spočívá v poznání (g.), které mu přinášejí nebeští poslové, podle jednoho typu tohoto mýtu především nebeská Moudrost (Sofia), která se na pádu člověka do hmoty svou vnitřní nekázní nepřímo podílela. Gnostické spekulativní systémy usilují o odlišení člověka od přírody a o vyřešení jeho vztahu k dějinám. Gnostikové se ptali: „Odkud jsme a čím jsme se stali..., jak je to s naším zrozením a s naším znovuzrozením?“ Na rozdíl od kř. vyznání lidské viny na odcizení člověka (hříchu) vykládá g. lidské neštěstí jako důsledek osudového omylu a nápravu vidí v poznání soupodstatnosti člověka s Bohem. Křesťané naproti tomu zdůraznili, že záchrana člověka byla možná jen za cenu oběti a vede k obratu v jeho sebepochopení a jednání (pokání). K setkání křesťanství a g. došlo brzy po nezávislém vzniku obou hnutí (Simon z Gittai, Sk 8). G. vycházela z toho, že představuje vyšší stupeň náb. poznání, než je víra, a mnozí její stoupenci žili v církvi po několik století v představě, že jsou neuznanou duch. elitou křesťanství. Ježíše Krista považovali za jednoho z poslů přinášejících g. z božského světa. Gnostičtí učitelé, z nichž nejznámější je Valentinos (2. stol.), byli z církve vytlačeni a vytvořili vlastní skupiny stoupenců i organizaci. Od 3. stol. byl nositelem gnostických idejí manicheismus (zakladatel Mání, 216–asi 276), jenž ovlivnil i některé skupiny v islámu (ší'ité, drúzové) a kř. sekty. Gnostické učení bylo známo většinou jen z polemik círk. Otců, v zimě 1945–1946 byla však u Nag Hammádí v Horním Egyptě náhodou objevena ve skalách ukrytá gnostická knihovna.