El (JKI-J): Porovnání verzí

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37

El Západosemitský výraz označující v obecném smyslu jakéhokoliv boha (srov. akkadské ilu[m]). Ve funkci vlastního jména označoval nejvyššího boha kanaánského panteonu E., který v pol. 2. tis. př.n.l. ustoupil do pozadí ve prospěch boha Ba’ala. E. byl považován za stvořitele bohů i lidí, záruku kosmického řádu a vládce bohů, podle mytologických textů z Ugaritu byla jeho manželkou bohyně Ašera. V bibli hraje výraz e. klíčovou roli ve vyprávěních spojených s postavami patriarchů. V apelativní funkci charakterizuje nomádského, putujícího boha patriarchů jako Boha otců (Gn 31, 5.29.42; Ex 3, 13-16) či Boha Abrahama (Gn 24, 12.27), Izáka (Gn 46, 1.3) a Jákoba (Ex 3, 14-16). Ve funkci propria se vyskytuje ve jménech božstev na posvátných návrších (bama), která patriarchové pravidelně navštěvovali. K těmto božstvům, chápaným patrně jako autonomní numina konkrétního místa nebo jako lokální manifestace nejvyššího boha E., patřili zejm. El Šadaj (Všemohoucí, dosl. Hora; Gn 17, 1; 28, 3; 35, 11; 43, 14; 48, 3), El Eljon (Nejvyšší; Gn 14, 18-20), El Olam (Věčný; Gn 21, 33), El Betel (Betelský; Gn 28, 12-22) a El Ro’i (Vidoucí [mě] nebo Zjevující se [mi]; Gn 16, 13). Přinesením oběti v jejich lokální doméně byli absorbováni jako dílčí atributy Boha Izraele, označovaného v jednotě božských vlastností plurálem Elohim. V apelativním významu bůh je výraz e. také častou součástí teoforních bibl. jmen (např. Elijahu – [můj] bůh je Jahve, Elijáš; Jo’el – Jahve je bůh, Jóel).

Dalibor Papoušek

Viz též: krásná jména boží (JKI-I)

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">El</span> Západosemitský výraz označující v obecném smyslu jakéhokoliv boha (srov. akkadské ilu[m]). Ve funkci vlastního jména označoval nejvyššího boha kanaánského panteonu E., který v pol. 2. tis. př.n.l. ustoupil do pozadí ve prospěch boha [[Ba’al (JKI-J)|Ba’ala]]. E. byl považován za stvořitele bohů i lidí, záruku kosmického řádu a vládce bohů, podle mytologických textů z Ugaritu byla jeho manželkou bohyně [[Ašera (JKI-J)|Ašera]]. V [[bible (JKI-J)|bibli]] hraje výraz e. klíčovou roli ve vyprávěních spojených s postavami [[patriarchové (JKI-J)|patriarchů]]. V apelativní funkci charakterizuje nomádského, putujícího boha patriarchů jako [[Bůh (JKI-J)|Boha]] otců (Gn 31, 5.29.42; Ex 3, 13-16) či Boha [[Abraham (JKI-J)|Abrahama]] (Gn 24, 12.27), [[Izák (JKI-J)|Izáka]] (Gn 46, 1.3) a [[Jákob (JKI-J)|Jákoba]] (Ex 3, 14-16). Ve funkci propria se vyskytuje ve jménech božstev na posvátných návrších ([[bama (JKI-J)|bama]]), která patriarchové pravidelně navštěvovali. K těmto božstvům, chápaným patrně jako autonomní numina konkrétního místa nebo jako lokální manifestace nejvyššího boha E., patřili zejm. El Šadaj (Všemohoucí, dosl. Hora; Gn 17, 1; 28, 3; 35, 11; 43, 14; 48, 3), El Eljon (Nejvyšší; Gn 14, 18-20), El Olam (Věčný; Gn 21, 33), El Betel (Betelský; Gn 28, 12-22) a El Ro’i (Vidoucí [mě] nebo Zjevující se [mi]; Gn 16, 13). Přinesením [[oběť (JKI-J)|oběti]] v jejich lokální doméně byli absorbováni jako dílčí atributy Boha [[Izrael (JKI-J)|Izraele]], označovaného v jednotě božských vlastností plurálem [[Elohim (JKI-J)|Elohim]]. V apelativním významu bůh je výraz e. také častou součástí teoforních bibl. jmen (např. Elijahu – [můj] bůh je [[Jahve (JKI-J)|Jahve]], [[Elijáš (JKI-J)|Elijáš]]; Jo’el – Jahve je bůh, [[Jóel (JKI-J)|Jóel]]).
-<span class="section_title">Viz též:</span> [[krásná jména boží (JKI-I)|krásná jména boží (JKI-I)]]
 ''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br />
+<span class="section_title">Viz též:</span> [[krásná jména boží (JKI-I)|krásná jména boží (JKI-I)]]
 [[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]]
 [[Kategorie:JKI/Judaismus]]