Adam (JKI-J): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">Adam</span> (hebr. člověk, lidstvo) Bibl. prototyp člověka či lidstva vůbec. Jeho jméno etymologicky souvisí s hebr. výrazy adama (prsť, hlína) a patrně i dam (krev). Podle Gn 2-3 [[Jahve (JKI-J)|Jahve]] stvořil A. z prachu země, vdechl mu dech života a postavil ho do ráje, aby jej obdělával a střežil. Stvořenost k božímu obrazu předurčila A. k panování nad vším pozemským [[stvoření (JKI-J)|stvořením]], proto přidělil jména všem živým tvorům, které k němu Jahve po aktu stvoření přivedl. Z A. žebra pak Jahve stvořil [[Eva (JKI-J)|Evu]], která mu měla být rovnocenným protějškem. Had však Evě našeptal, aby jedla ze zakázaného stromu poznání a svedla k tomu i A. Za trest byli oba vyhnáni z rajské zahrady ([[gan eden (JKI-J)|gan eden]]), zbaveni [[nesmrtelnost (JKI-J)|nesmrtelnosti]] a až do [[smrt (JKI-J)|smrti]] nuceni v potu tváře obdělávat zemi. Po vyhnání z ráje A. zplodil s Evou tři syny: [[Kain (JKI-J)|Kaina]], [[Ábel (JKI-J)|Ábela]] a [[Šét (JKI-J)|Šéta]]. Mytický příběh o A. byl dále rozvíjen v žid. [[pseudepigraf (JKI-J)|pseudepigrafu]] ''Život Adama a Evy'' (dochován v lat. znění ze 3.-4. stol.). Zvláštní místo v helénistických tradicích o A. zaujímaly spekulativní úvahy o nebeském božstvu Člověk (řec. adamas, anthrópos) charakteristické pro vznikající [[gnóze (JKI-K)|gnózi]]. Jejich svérázné přetavení na sklonku starověku ovlivnilo i středověkou [[kabala (JKI-J)|kabalu]] ([[Adam kadmon (JKI-J)|Adam kadmon]]). Specifickou linii představuje v tomto kontextu nejasný mesiášský titul Syn člověka (hebr. ben Adam, aram. bar Enaš) objevující se poprvé v bibl. knize [[Daniel (JKI-J)|Daniel]] (7, 13). |
<span id="entry">Adam</span> (hebr. člověk, lidstvo) Bibl. prototyp člověka či lidstva vůbec. Jeho jméno etymologicky souvisí s hebr. výrazy adama (prsť, hlína) a patrně i dam (krev). Podle Gn 2-3 [[Jahve (JKI-J)|Jahve]] stvořil A. z prachu země, vdechl mu dech života a postavil ho do ráje, aby jej obdělával a střežil. Stvořenost k božímu obrazu předurčila A. k panování nad vším pozemským [[stvoření (JKI-J)|stvořením]], proto přidělil jména všem živým tvorům, které k němu Jahve po aktu stvoření přivedl. Z A. žebra pak Jahve stvořil [[Eva (JKI-J)|Evu]], která mu měla být rovnocenným protějškem. Had však Evě našeptal, aby jedla ze zakázaného stromu poznání a svedla k tomu i A. Za trest byli oba vyhnáni z rajské zahrady ([[gan eden (JKI-J)|gan eden]]), zbaveni [[nesmrtelnost (JKI-J)|nesmrtelnosti]] a až do [[smrt (JKI-J)|smrti]] nuceni v potu tváře obdělávat zemi. Po vyhnání z ráje A. zplodil s Evou tři syny: [[Kain (JKI-J)|Kaina]], [[Ábel (JKI-J)|Ábela]] a [[Šét (JKI-J)|Šéta]]. Mytický příběh o A. byl dále rozvíjen v žid. [[pseudepigraf (JKI-J)|pseudepigrafu]] ''Život Adama a Evy'' (dochován v lat. znění ze 3.-4. stol.). Zvláštní místo v helénistických tradicích o A. zaujímaly spekulativní úvahy o nebeském božstvu Člověk (řec. adamas, anthrópos) charakteristické pro vznikající [[gnóze (JKI-K)|gnózi]]. Jejich svérázné přetavení na sklonku starověku ovlivnilo i středověkou [[kabala (JKI-J)|kabalu]] ([[Adam kadmon (JKI-J)|Adam kadmon]]). Specifickou linii představuje v tomto kontextu nejasný mesiášský titul Syn člověka (hebr. ben Adam, aram. bar Enaš) objevující se poprvé v bibl. knize [[Daniel (JKI-J)|Daniel]] (7, 13). |
||
− | |||
− | <span class="section_title">Viz též:</span> [[hřích prvotní (JKI-K)|hřích prvotní (JKI-K)]], [[Adam (JKI-I)|Adam (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
+ | |||
+ | <span class="section_title">Viz též:</span> [[hřích prvotní (JKI-K)|hřích prvotní (JKI-K)]], [[Adam (JKI-I)|Adam (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
||
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
Adam (hebr. člověk, lidstvo) Bibl. prototyp člověka či lidstva vůbec. Jeho jméno etymologicky souvisí s hebr. výrazy adama (prsť, hlína) a patrně i dam (krev). Podle Gn 2-3 Jahve stvořil A. z prachu země, vdechl mu dech života a postavil ho do ráje, aby jej obdělával a střežil. Stvořenost k božímu obrazu předurčila A. k panování nad vším pozemským stvořením, proto přidělil jména všem živým tvorům, které k němu Jahve po aktu stvoření přivedl. Z A. žebra pak Jahve stvořil Evu, která mu měla být rovnocenným protějškem. Had však Evě našeptal, aby jedla ze zakázaného stromu poznání a svedla k tomu i A. Za trest byli oba vyhnáni z rajské zahrady (gan eden), zbaveni nesmrtelnosti a až do smrti nuceni v potu tváře obdělávat zemi. Po vyhnání z ráje A. zplodil s Evou tři syny: Kaina, Ábela a Šéta. Mytický příběh o A. byl dále rozvíjen v žid. pseudepigrafu Život Adama a Evy (dochován v lat. znění ze 3.-4. stol.). Zvláštní místo v helénistických tradicích o A. zaujímaly spekulativní úvahy o nebeském božstvu Člověk (řec. adamas, anthrópos) charakteristické pro vznikající gnózi. Jejich svérázné přetavení na sklonku starověku ovlivnilo i středověkou kabalu (Adam kadmon). Specifickou linii představuje v tomto kontextu nejasný mesiášský titul Syn člověka (hebr. ben Adam, aram. bar Enaš) objevující se poprvé v bibl. knize Daniel (7, 13).
Viz též: hřích prvotní (JKI-K), Adam (JKI-I)