Babylónie (JKI-J)

Babylónie Již. část Mezopotámie (dnešní Irák jižně od Bagdádu), pojmenovaná tak podle hl. města Babylónu; v bibli je nazývána Šineár. Starověká městská kultura se zde rozvíjela od 4. tis. př.n.l. Její nejstarší ohlasy jsou spojovány již s bibl. vyprávěním o Abrahamovi, který se na cestu do Kanaánu vydal z chaldejského (tj. babylónského) města Uru (Gn 11, 31). Do náb. dějin Izraele zasáhla výrazněji až poč. 6. stol. př.n.l., kdy vojska novobabylónské říše vyvrátila Judské království. Po pádu Jeruzaléma 587-586 př.n.l. byl rozbořen Chrám a význ. část obyvatelstva byla deportována do B., kde vytvořila základ pozdější slavné babylónské diaspory. Přerod, kterým Židé v babylónském exilu prošli, představoval jednu z nejvýzn. změn v náb. vývoji Izraele. Po pádu Babylónu 539 př.n.l. a souhlasu vítězného per. krále Kýra II. s návratem se těžiště náb. života Židů přesunulo zpět do Jeruzaléma, kde zůstalo – napojeno na obnovený jeruzalémský chrám – až do 1. stol. n.l. Po porážce protiřím. povstání 66-73 n.l. byli Židé vystaveni tvrdým sankcím ze strany Říma. Centra žid. vzdělanosti se nejprve přemístila do Javne a poté do Galileje, kde byla uzavřena kompilace Mišny. Situace v Palestině se však zhoršovala a od 3. stol. řada amoraitů přecházela do B., kde byla příznivější situace umožňující po několik dalších století rozvoj proslulých žid. akademií (Sura, Nehardea, Pumbedita, Machoza). V Babylónii byla v 6.-7. stol. díky činnosti savoraitů dokončena gemara a po jejím spojení s Mišnou vznikl babylónský Talmud, podstatně rozsáhlejší než o jedno století starší palestinský Talmud. V následujícím období gaonů vývoj babylónských center pokračoval bez větších otřesů až do 11. stol., kdy se ohnisko žid. náb. kultury přesunulo ve stopách muslim. invaze definitivně do Španělska.

Dalibor Papoušek