mešita (JKI-I)

mešita (arab. masdžid, od arab. sadžada – klaněti se při modlitbě; per. masdžed, tur. mescit; arab. džámi, tur. cami [džami], odtud „bosensky“ džamije – shromaždiště) Kult. stavba určená ke shromažďování věřících a k modlitbám. Prototypem m. byl Muhammadův dům v Medíně, běžný typ obytného domu čtvercového či obdélníkového půdorysu, jehož místnosti po vnitřním obvodu obklopovaly středový dvůr. Ten byl v Medíně místem společných modliteb a řešení záležitostí veřejného zájmu. Tato dvojí funkce se přenesla i do m., až později jí zůstala jen kultovní funkce. Budova m. byla doplněna minarety (per. vliv), kupolemi a vstupními branami (byzantský vliv), resp. bohatou výzdobou interiéru. Ve srovnání s kř., zejm. kat. chrámy je však interiér m. vybaven jednoduše (zobrazování), m. nejsou ani zvláštním obřadem vysvěcovány. Nezbytnou součástí m. je mihráb, výklenek v jedné ze stěn, který naznačuje správný směr modlitby (kibla). Bývá obvykle prázdný, není obdobou kř. oltáře či svatostánku. Součástí interiéru m. je kazatelna (minbar), vyvýšené místo („stolec Prorokův“), odkud Muhammad promlouval k věřícím (promluva). Posvátný a nedotknutelný prostor (haram) modlitebny, kam se vstupuje v rituálně očištěném stavu, ztišeně a s úctou (s tím souvisí odkládání obuvi před vstupem), tvoří prostorný, většinou sloupový sál vyložený koberci. Bývá tu oddělená část pro význačné osoby (aksúra), vzadu či po stranách místo určené ženám. K m. přiléhá dvůr (sahn), opatřený vždy zdrojem vody k povinné rituální očistě. M. je i místem, kam se muslim uchyluje k osobní meditaci a duch. i tělesnému zklidnění. V různých oblastech islám. světa se vyvinuly specifické typy m. V Malé Asii a na Balkánu se vytvořil typ m., inspirovaný byzantským chrámem Hagia Sophia (tur. Aya Sofya, chrám boží moudrosti). Má centrální prostor zastřešený kupolí a obklopený nižšími apsidami. Typické jsou „tužkovité“ minarety. V Maghribu je častý pevnostní typ m. s kamennými hradbami a čtvercovými minarety, např. Sidi Ukba v Kajruwánu. Výstavnost a velikost stavby ovlivňoval také účel a význam místa. Každodenním modlitbám sloužil masdžid, místo, kde se padá na tvář před Bohem (sudžúd). Nejjednodušší formou m. je modlitebna (musallá), k rituálu určená místnost v profánních budovách (např. úřadech), které tvoří integrální součást veřejných zařízení v islám. zemích. Velkolepější vzhled mají m. zvané džámi, v nichž se konají páteční a jiné slavnostní modlitby a kázání (chutba). K m. patřívá knihovna s věroučnou literaturou a někdy madrasa. Některé m. působí jako kulturní instituce, pořádají přednášky, podporují islám. bádání a vydávají knihy. Jiné, zpravidla menší m. slouží jako soc. instituce pro chudé (vyvařovny, útulky pro zapuzené ženy), jiné se stávají centry polit. agitace. Provoz a údržba m. bývají hrazeny ze sbírek mezi věřícími a nezřídka z náb. nadace (wakf).

Viz též: chrám (JKI-J), chrám (JKI-K), synagoga (JKI-J), kostel (JKI-K)

Attila Kovács