království boží (JKI-K)

království boží (řec. basileia tú theú) Ve Starém zákoně teol.-polit. pojem, který vyznačuje universální a exkluzivní mocenský nárok Boha Izraele (Jahve) v soc. i kosmickém smyslu. Může mít jak prézentní, tak futurálně eschatologický rozměr. Souvisí s teologií Sijónu (Ž 48, 76) a je chápáno jako konečný cíl pouti národů na konci času (Mi 4). V raných apokalypsách je očekáván počátek nového k.b. pod vládou Syna člověka (Da 7). – V Novém zákoně je k.b. (u Matouše království nebeské) centrální myšlenkou poselství Ježíše Krista. V prézentním smyslu ideu aktuálně nadcházejícího k.b. sdílí Ježíš s Janem Křtitelem; oba vyzývají k pokání, neboť k.b. „se přiblížilo“ (Mk 1; Mt 3; L 10). Ve smyslu futurální eschatologie k.b. odkazuje k poslednímu soudu a věčnému životu, podanému v tradičním podobenství hostiny (Mt 22, 1-14; L 14, 16-24). Tváří v tvář postupnému oddalování eschatologického zlomu byla představa k.b. spiritualizována v osobě Ježíše Krista a spojena s jeho parúsií. Náznaky pojetí církve jako „klíče“ k eschatologickému k.b. (Mt 16, 19) transformoval později Augustinus do konceptu Boží obce (civitas Dei).

Dalibor Papoušek