filosofie (JKI-I): Porovnání verzí

Verze z 14. 11. 2024, 21:37

filosofie (arab. falsafa) Klasické období arab. psané f. sahá do 12. stol., kdy vrcholí dílem Ibn Rušda, zejm. jeho učením o dvojí pravdě – fil. a náb. (averroismus). Tradici f. rozhojnil Ibn Chaldún (14. stol.), který ve své Mukaddimě (arab. Úvodní poznámky) zpracoval patrně první známý pokus o f. dějin. F. se vyvíjela jako vzájemné střetávání peripatetismu, jeho novopythagorejské kritiky a hermetismu. Aristotelismus byl interpretován novoplatonsky; na prvním místě stojí Jedna, z něhož emanují intelekty odlišných stupňů a jednotlivé, hierarchicky řazené kategorie bytí. Tak smiřovala fil. racionalismus se zjevením boží jedinosti. K peripatetickému proudu se řadí al-Kindí, al-Fárábí a zejm. Ibn Síná. Novopythagoreismus se inspiroval logikou stoiků a matematickou symbolikou; v encyklopedických dílech se jimi zabývali Bratři čistoty. Hermetismus (např. Džábir Ibn Hajján) navazoval na alchymii, oponoval aristotelské přírodní f. (proti poznávání podstaty byla stavěna bezprostřednost jevů) a byl východiskem pro okultní vědy. Na východě islám. světa vrcholí vývoj f. dílem al-Ghazzálího, který vymezil působnost racionalistické f. při soužití se sunnitskou teologií (aš‘aríja, kalám, sunna), současně tím však určil hranice, které nesměla f. překračovat. Od 11. stol. se centrum f. přesunovalo do Andalusie. K jejím představitelům patří: Ibn Hazm (f. jazyka), Ibn Bádždža (úloha f. jako nástroje individuálního osvícení), Ibn Tufajl (osamělost filosofa jako předpoklad dosažení osvětlujícího poznání) a Ibn Rušd (komentátor Aristotela, hledající smíření rozumu a víry, f. a teologie). V kontextu islám. reformismu 19. a 20. stol. a v soudobém islámu je odkaz arab. falsafy zanedbatelný.

Zdeněk Müller

Viz též: filosofie židovská (JKI-J), filosofie křesťanská (JKI-K)

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">filosofie</span> (arab. falsafa) Klasické období arab. psané f. sahá do 12. stol., kdy vrcholí dílem [[Ibn Rušd, Abú ´l-Walíd Muhammad Ibn Ahmad al-Hafíd (JKI-I)|Ibn Rušda]], zejm. jeho učením o dvojí pravdě – fil. a náb. ([[averroismus (JKI-K)|averroismus]]). Tradici f. rozhojnil [[Ibn Chaldún, Abd ar-Rahmán (JKI-I)|Ibn Chaldún]] (14. stol.), který ve své ''Mukaddimě'' (arab. Úvodní poznámky) zpracoval patrně první známý pokus o f. dějin. F. se vyvíjela jako vzájemné střetávání peripatetismu, jeho novopythagorejské kritiky a hermetismu. Aristotelismus byl interpretován novoplatonsky; na prvním místě stojí Jedna, z něhož emanují intelekty odlišných stupňů a jednotlivé, hierarchicky řazené kategorie bytí. Tak smiřovala fil. racionalismus se zjevením boží [[jedinost boží (JKI-I)|jedinosti]]. K peripatetickému proudu se řadí [[al-Kindí, Abú Júsuf Ja‘kúb Ibn Ishák (JKI-I)|al-Kindí]], [[al-Fárábí, Abú Nasr Muhammad ibn Tarchán (JKI-I)|al-Fárábí]] a zejm. [[Ibn Síná, Abú Alí al-Husajn Ibn Abdulláh (JKI-I)|Ibn Síná]]. Novopythagoreismus se inspiroval logikou stoiků a matematickou symbolikou; v encyklopedických dílech se jimi zabývali [[Bratři čistoty (JKI-I)|Bratři čistoty]]. Hermetismus (např. Džábir Ibn Hajján) navazoval na alchymii, oponoval aristotelské přírodní f. (proti poznávání podstaty byla stavěna bezprostřednost jevů) a byl východiskem pro okultní vědy. Na východě islám. světa vrcholí vývoj f. dílem [[al-Ghazzálí, Abú Hámid Muhammad (JKI-I)|al-Ghazzálího]], který vymezil působnost racionalistické f. při soužití se sunnitskou [[teologie (JKI-I)|teologií]] ([[aš‘aríja (JKI-I)|aš‘aríja]], [[kalám (JKI-I)|kalám]], [[sunna (JKI-I)|sunna]]), současně tím však určil hranice, které nesměla f. překračovat. Od 11. stol. se centrum f. přesunovalo do [[Andalusie (JKI-I)|Andalusie]]. K jejím představitelům patří: [[Ibn Hazm, Abú Muhammad Alí Ibn Ahmad Ibn Sa‘íd (JKI-I)|Ibn Hazm]] (f. jazyka), [[Ibn Bádždža, Abú Bakr Muhammad (JKI-I)|Ibn Bádždža]] (úloha f. jako nástroje individuálního osvícení), [[Ibn Tufajl, Abú Bakr Muhammad Ibn Abd al-Malik Ibn Muhammad al-Kajsí (JKI-I)|Ibn Tufajl]] (osamělost filosofa jako předpoklad dosažení osvětlujícího poznání) a [[Ibn Rušd, Abú ´l-Walíd Muhammad Ibn Ahmad al-Hafíd (JKI-I)|Ibn Rušd]] (komentátor Aristotela, hledající smíření rozumu a víry, f. a [[teologie (JKI-I)|teologie]]). V kontextu islám. [[reformismus (JKI-I)|reformismu]] 19. a 20. stol. a v soudobém islámu je odkaz arab. falsafy zanedbatelný.
-<span class="section_title">Viz též:</span> [[filosofie židovská (JKI-J)|filosofie židovská (JKI-J)]], [[filosofie křesťanská (JKI-K)|filosofie křesťanská (JKI-K)]]
 ''[[:Kategorie:Aut: Müller Zdeněk|Zdeněk Müller]]''<br />
+<span class="section_title">Viz též:</span> [[filosofie židovská (JKI-J)|filosofie židovská (JKI-J)]], [[filosofie křesťanská (JKI-K)|filosofie křesťanská (JKI-K)]]
 [[Kategorie:Aut: Müller Zdeněk]]
 [[Kategorie:JKI/Islám]]