Tóra (JKI-J)
Tóra (hebr. tora – vodítko, instrukce, učení, doktrína; běžný překlad zákon je nepřesný) V Pentateuchu výraz t. označuje konkrétní nařízení nebo rituál (např. t. pro zápalnou oběť, Lv 6, 2). Současně je však celý Pentateuch považován za zjevení, kterého se podle tradice dostalo Mojžíšovi na Sínaji, a je proto nazýván Mojžíšova t. nebo jen krátce T. Zapsaná podoba této T. (srov. Ex 34, 27) se pak vedle souboru Proroků (Nevi’im) a Spisů (Ktuvim) stala součástí hebr. bible, která je ve svém celku pojímána jako písemná t. (tora še-bi-chtav). V souvislostí s výkladovou tradicí písemné t. začala být za součást pův. zjevení pokládána také ústní tóra (tora še-be’al-pe) označující autoritativní interpretaci písemné t. V plné šíři tak pojem t. zahrnuje jak písemnou, tak ústní t. Výraz t. tedy postihuje tři zákl. roviny: (1) Pentateuch, jehož rituální čtení v podobě Sefer Tora se stalo pravidelnou součástí synagogální bohoslužby; (2) souhrn učení, jež bylo zjeveno Bohem v podobě písemné i ústní t., zapsané později v Talmudu a dalších autoritativních komentářích; (3) veškeré žid. učení včetně jeho budoucích autoritativních podob, které již byly Mojžíšovi zjeveny. Vzhledem k tomu, že v nejširším smyslu je t. otevřena budoucnosti, je zákl. právem i povinností každého Žida nejen dodržovat přikázání t. (micva), ale také t. studovat a přispívat tak k její výstavbě. V terminologické zkratce to judaismus vyjadřuje rozdílem mezi chlapcem na prahu náb. dospělosti (bar micva) a zralým učencem (ben tora).
Viz též: zákon (JKI-K), Tóra (JKI-I), zákazy (JKI-I)