oběť (JKI-I)
oběť Pojem o. se užívá ve dvojím významu: 1. Dobrovolná a uvědomělá připravenost položit život pro věc víry. Arab. výraz fidá‘í pro toho, kdo přináší o. (od arab. fidja, fidá), představuje společně s výrazy šahíd (mučedník) a mudžáhid (bojovník džihádu) zákl. pojem islám. martyrologie. Užíván byl už asasíny k označení jedince, který dostal za úkol v duchu předpisu sekty provést zpravidla polit. motivovanou exekuci. Lidé, kteří byli ochotní stát se o., byli v prostředí sunny pokládáni za fanatiky. O. ve smyslu obětování vlastního života s cílem prospět obci věřících a víře nebyla nikdy výslovně zakazována, pokud se nebere v úvahu obecné odmítání extrémů a sebevraždy ze strany sunny. Obětující se (fidá‘íjún) bývají z radikálně islám. pozic oceňováni jako jedinci, kteří zasluhují věčnou slávu a patří jim titul šahída. V moderních dějinách se pojmu fidá‘í chápou i sekulární polit. strany a hnutí ve významu partyzán (palestinský odboj). Náb. sémantická konotace zajišťuje nezbytný emotivní náboj. Činnost radikálních muslimů, kteří se dnes uchylují k individuálním aktům násilí, neodpovídá sektářským pravidlům asasínů. Nepodstupují iniciační praktiky a nepodřizují se zvláštním duch. zásadám. Sama připravenost k vykonání individuálního násilí spojená s ochotou nést riziko utrpení, popř. smrti, neznamená nutně o. v pův. smyslu. Výpovědi potenciálních mučedníků prozrazují jednostranné pochopení poselství, které obsahuje korán, a zúžení pojmu džihád na fyzickou likvidaci nevěřících a odpadlíků, na povzbuzování bojového ducha obce věřících a osobní, mnohdy velikášskou motivaci.
2. O. ve smyslu usmrcení zvířete navazuje na analogické obřady v judaismu a křesťanství a je zasazena do kontextu islám. věrouky (obětování zvířete, pouť do Mekky, svátky).
Viz též: oběť (JKI-J), oběť (JKI-K)