vyznání víry (JKI-I)
vyznání víry (arab. šaháda) Verbální vyjádření příslušnosti islámu a odevzdanosti do vůle boží. Formule v arabštině zní: „Lá iláha illálláhi wa Muhammadun rasúlulláhi“ – Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel boží. Vyznání je prvním z pěti sloupů víry. Je složeno ze dvou pasáží koránu (47: 21 a 48: 29). První část (arab. tahlíl) se skládá z odmítnutí (nafj), že není božstva, a ujištění (isbát), že je pouze Bůh. Právní věda stanoví, že kdokoli vyznání pronese, stává se formálně muslimem, i když je vyřkl neupřímně. V.v. je podstatnou součástí života muslimů. Je součástí textu modlitby, má se šeptat do ucha novorozeného dítěte a vyslovit na rozloučenou se zesnulým (pohřeb). Podle šarí‘y ji má muslim v ideálním případě vyslovit jako poslední slova před smrtí. První část vyznání dnes obvykle skanduje dav při islám. motivovaných polit. shromážděních. Opakování vyznání s pomocí předříkávače (jakási obdoba litanií) je zákl. součást zikru u dervíšských řádů (dervíš) a mystických bratrstev. Každý, kdo před smrtí vysloví šahádu, se nazývá šahíd (vyznavač) a je způsobilý nastoupit cestu do ráje. V moderní době se výraz šahíd vztahuje i na všechny bojovníky padlé za nezávislost, nár. hrdiny apod. (mučedník). Šahíd svým činem nejlépe dokazuje hloubku víry, a je proto osvobozen od výslechu andělů. Ubírá se přímo na onen svět (áchira), kde přebývá v blízkosti božího trůnu. Výrazu šahíd používají i hnutí s jinak sekulárními programy.
Viz též: Šema (JKI-J), vyznání víry (JKI-K), mučedník (JKI-K), vyznavači (JKI-K)