svátosti (JKI-K)
svátosti (lat. sacramenta) Liturg. úkony, které věřícím údajně zprostředkovávají boží milost. Podle Augustina jsou s. „viditelné znaky neviditelné milosti“ nebo „znaky posvátných věcí“. V římkat. církvi na základě dělení Petra Lombardského a Tomáše Akvinského rozeznáváme sedm s., které byly potvrzeny tridentským koncilem (1545-1563): křest, biřmování, eucharistie (svátost oltářní), pokání, pomazání nemocných, kněžství a manželství. Sedm s. pokládá tridentský koncil za instituci ustavenou Kristem. Přesto se vedou o ně mezi teology spory, které se dotýkají zejm. s. biřmování, pomazání nemocných a manželství. Největšího významu požívají s. křtu a eucharistie, protože jsou doloženy už v evangeliu (Mt 28, 19; 26, 26-29); uznávají je i protest. církve (protestantismus; výjimkou jsou mj. kvakeři a Armáda spásy, které s. zcela zavrhují). V pravoslaví se s. tradičně označují pojmem tajina.