mu‘tazila (JKI-I)
mu‘tazila (z arab. i‘tazala – oddělit se) Myšlenková škola, která zavedla do islám. teologie racionalismus řec. filosofie a položila základy systematické dogmatiky sunny. Založil ji Wásil Ibn Atá (z. 748). M. vznikla podle tradice tak, že se část žáků Hasana al-Basrího (z. 728) oddělila a vytvořila vlastní školu. Stoupenci m. se označovali ahl al-adl wa't-tauhíd (lidé spravedlnosti a jedinosti). Přihlašovali se tak ke dvěma zákl. tématům učení m. – spravedlnosti boží a jedinosti boží. Bůh rozhoduje výlučně o svém záměru a stvoření. Lidské konání je zcela v moci člověka. Svoboda lidské vůle popírá absolutní predestinaci. Člověk je zodpovědný za své činy. Spáchá-li hřích, musí být potrestán. Pokání je nutné, ale trest musí přesto následovat bez jakékoliv milosti. Dobro musí být vynucováno a zlo okamžitě trestáno. Teoret. to znamená, že muslim má povinnost napravovat chyby všude tam, kde se s nimi setkává. Pokud to situace vyžadovala, měla se náprava dít i pomocí mučení nebo popravy. V praxi to vedlo ke vzniku inkvizice. Ta jako instituce fungovala od 1. pol. 9. stol. kdy abbásovský chalífa Ma‘mún (813-833) přijal m. za oficiální doktrínu státu.