Adam (JKI-J)
Adam (hebr. člověk, lidstvo) Bibl. prototyp člověka či lidstva vůbec. Jeho jméno etymologicky souvisí s hebr. výrazy adama (prsť, hlína) a patrně i dam (krev). Podle Gn 2-3 Jahve stvořil A. z prachu země, vdechl mu dech života a postavil ho do ráje, aby jej obdělával a střežil. Stvořenost k božímu obrazu předurčila A. k panování nad vším pozemským stvořením, proto přidělil jména všem živým tvorům, které k němu Jahve po aktu stvoření přivedl. Z A. žebra pak Jahve stvořil Evu, která mu měla být rovnocenným protějškem. Had však Evě našeptal, aby jedla ze zakázaného stromu poznání a svedla k tomu i A. Za trest byli oba vyhnáni z rajské zahrady (gan eden), zbaveni nesmrtelnosti a až do smrti nuceni v potu tváře obdělávat zemi. Po vyhnání z ráje A. zplodil s Evou tři syny: Kaina, Ábela a Šéta. Mytický příběh o A. byl dále rozvíjen v žid. pseudepigrafu Život Adama a Evy (dochován v lat. znění ze 3.-4. stol.). Zvláštní místo v helénistických tradicích o A. zaujímaly spekulativní úvahy o nebeském božstvu Člověk (řec. adamas, anthrópos) charakteristické pro vznikající gnózi. Jejich svérázné přetavení na sklonku starověku ovlivnilo i středověkou kabalu (Adam kadmon). Specifickou linii představuje v tomto kontextu nejasný mesiášský titul Syn člověka (hebr. ben Adam, aram. bar Enaš) objevující se poprvé v bibl. knize Daniel (7, 13).
Viz též: hřích prvotní (JKI-K), Adam (JKI-I)