apokryf (JKI-J)
apokryf (z řec. apokryfos – skrytý) Obecně spis, který nebyl zařazen do kánonu bible, ale vztahuje se k ní svým obsahem i dobou vzniku; na rozdíl od kanonických spisů není určen k liturg. užití při bohoslužbě. Ve vztahu k hebr. bibli (Starému zákonu) je termín a. používán ve dvojím smyslu:
1. V žid. a protest. užití označuje termín a. knihy, které nebyly zařazeny do palestinského kánonu (Tenach), avšak jsou součástí řec. a lat. překladu bible (Septuaginta, Vulgáta). Jedná se především o spisy: Tóbit (Tóbijáš), Júdit, Makabejské knihy, Moudrost Šalamounova, Sírachovec a přídavky k některým kanonickým knihám (Daniel, Ester, Jeremjáš). V kat. terminologii jsou tyto spisy označovány jako knihy deuterokanonické, v pravosl. terminologii jako nekanonické. Drobné rozdíly v jejich výčtu se týkají výhradně kř. církví.
2. V kat. užití označuje termín a. knihy, které nebyly zařazeny ani do palestinského kánonu ani do Septuaginty nebo Vulgáty. Jedná se především o spisy: Jubilea čili Malá Genesis, Život Adama a Evy, První (etiopský) a Druhý (staroslověnský) Henoch, Závěti dvanácti praotců, Mojžíšovo nanebevzetí čili Mojžíšova závěť, Mučednictví Izajášovo čili Nanebevzetí Izajášovo, Druhý Báruch čili Syrská apokalypsa, žid. Sibyliny věštby, Josef a Asenat, Aristeův list atd. V žid. a protest. terminologii jsou tyto knihy označovány jako pseudepigrafy. Netvoří žádný ucelený soubor.
Viz též: apokryf (JKI-K)