Višva Nirmala Dharma

Náboženská společnost Višva Nirmala Dharma reprezentuje v české společnosti indickou tradici šaktismu. Orientuje se přitom na jeden z novodobých šaktických směrů, založený indickou duchovní učitelkou, zvanou Šrí Mátadží Nirmala Déví. Její náboženská cesta je známa jako „sahadža jóga“ a společnost Višva Nirmala Dharma na veřejnosti vystupuje jako poskytovatel kurzů této metody. Registrovanou náboženskou společností se stala v roce 2007, bez tzv. zvláštních práv.

Historie společenství sahadža jóginů

Počátky šaktismu jsou v nedohledné minulosti árijského obyvatelstva Indie, anebo dokonce ještě před jeho příchodem na území dnešní Indie ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. Výraz šakti pochází ze sanskrtu a nese význam „síla, moc či energie“, v náboženském kontextu označuje tvořivou i udržující, dynamickou, všepronikající božskou a vesmírnou sílu. Tato síla má ženský charakter, a je proto ztělesňována v postavách bohyň a božských manželek, nejvíce ovšem v bohyni Šakti, manželce Šivy. Ta se v indické mytologii projevuje také jako Durgá, Ambá (Ambika), Kálí a je v těchto a ještě dalších podobách také uctívána. Soustředěním na plodivý aspekt ženské síly (šakti) navazuje na šaktismus indická tantra (tantrismus), která je kvůli práci se sexualitou a jinými tabuizovanými tématy poněkud skrytou částí indického náboženského života. České společenství Višva Nirmala Dharma se ale orientuje na jiný aspekt šakti, a totiž na mateřskou, láskyplnou energii. Za mistryni této mateřské energie považuje indickou duchovní učitelku Šrí Mátadží Nirmalu Déví, titulovanou též jako Božská Matka, Svatá Matka, Čistá Bohyně, Matka Kundaliní a podobně. Oddanost této učitelce přiřazuje české společenství k mezinárodní organizaci, zvané Sahaja Yoga International nebo Vishwa Nirmala Dharma.

Duchovní jméno Šrí Mátadží Nirmala Déví patří Indce Nirmale Salve-Šrívastavové (1923–2011). Narodila se do bohaté a vzdělané křesťanské rodiny, která usilovala o nezávislost Indie a v dětství příležitostně pobývala v Gándhího ášramu (klášteře). Studovala lékařství, ale studium z politických důvodů nedokončila. Provdala se za politicky angažovaného muže a pozdějšího vysokého úředníka v Organizaci spojených národů. Roku 1970 nakonec dospěla k vlastní originální náboženské zkušenosti. Interpretovala ji jako otevření sedmé, nejvyšší čakry na kolektivní úrovni, tedy s platností pro celé lidstvo. Díky tomuto otevření má nyní každý člověk snadný přístup ke sjednocení s božstvím (k seberealizaci či ke stavu samádhi). Metodu, jak toho dosáhnout, proto nazvala sahadža jóga (výraz sahadža nese význam „přirozený“).

Snad již roku 1970 se v Indii zformoval nevelký kruh následovníků Šrí Mátadží Nirmaly Déví, pro něž se stala Božskou Matkou a ztělesněním mateřské lásky. Na mezinárodním poli představila sahadža jógu její tvůrkyně poprvé roku 1974 v Londýně. Následujících třicet let intenzivně cestovala, veřejně přednášela, zasvěcovala své žáky a vyučovala je na akcích určených jen pro ně. Ačkoli počet zasvěcených při přednáškách dosahoval jistě stovek tisíc, počet skutečně oddaných následovníků je odhadován jen na jednu nebo dvě desítky tisíc na celém světě. Společenství sahadža jóginů (obvykle nevelká) se podle mezinárodní prezentace nacházejí v asi 70 zemích světa. Šrí Mátadží přikládala ve svých hovorech s následovníky zvláštní význam výchově dětí, a tak internátní školy a školicí střediska v Itálii, Velké Británii a Indii slouží jako centra hnutí, které se kolem ní vytvořilo.

Religionistická charakteristika společenství Višva Nirmla Dharma

S indickou náboženskou tradicí šaktismu sdílí náboženská společnost Višva Nirmala Dharma představu všepronikající božské síly; západní žáci Šrí Mátadží přitom obvykle hovoří o „energii“, popřípadě „jemné energii“ a vnímají ji jako boží mateřskou lásku. V rámci šaktismu se v Indii vyvinula specifická antropologie (pojetí lidského těla) a Šrí Mátadží ji převzala a rozvinula. Základem šaktistické atropologie je předpoklad, že všepronikající kosmická energie se v lidském těle projevuje jako síla kundaliní. Je-li probuzena, proudí vlákny po celém těle a je přitom rozháněna sedmi koly (čakrami), která tvoří energetická centra lidského těla. Ta mají být různými technikami (tzv. kundaliní jógou) probouzena a očišťována tak, aby kundaliní postupně vystoupala celým tělem, mohla v něm volně proudit a dosáhla až do nejvyšší čakry. V pozadí je předpoklad šaktismu, že vrcholného stavu seberealizace (samádhi) je možné dosáhnout spojením ženské síly a mužské síly (personalizovaných v božstvech Šakti a Šivy) právě v nejvyšší čakře. Spíše než o Šivovi se ale v textech o sahadža józe hovoří o otcovském principu.

Stejně jako v šaktismu i v učení Šrí Mátadží Nirmaly Déví tvoří energetické kanály a čakry soustavu nesoucí mnoho významů. V takzvaném subtilním (jemnohmotném) systému sahadža jógy tak má každá čakra svou kvalitu (například anáhata čakra, umístěná v srdeční oblasti, má kvalitu lásky, radosti či empatie) a také může být z určitých příčin poškozena (v tomto případě například kvůli problémům s rodiči). Z těchto předpokladů se pak vyvozují způsoby energetického očišťování a léčení. Sahadža jógini jsou pak přesvědčeni, že pravidelná praxe (očišťování, meditace, recitace manter apod.) napravuje porušené funkce organismu a je odpovědí na všechny nemoci. Zároveň je sahadža jóga metodou pro duchovní růst ke stálému vědomí vlastní podstaty jako součásti božství. Tyto všechny zájmy o sebeléčení, duchovní růst i náboženské zážitky i předpoklad existence kosmické energie a jejích center (čaker) v lidském těle podobně jako metody meditace či recitace manter přibližují společenství sahadža jóginů k hnutí Nového věku (New Age) a k tzv. nenáboženské spiritualitě. Z tohoto úhlu se pak může náboženská společnost Višva Nirmala Dharma jevit jako společenství s primárně léčitelskou agendou a nikoli jako společenství explicitně náboženské.

Ke kořenům v šaktismu ale v sahadža józe přistupuje několik inovativních a specifických motivů. Kromě úcty ke Šrí Mátadží jako k božské Matce a oddanosti jí a jejímu učení je to hlavně myšlenka evoluce lidského vědomí. Čakry, které podle šaktistické antropologie roztáčejí a distribuují životní energii v lidském těle, existují v pojetí Šrí Mátadží i na kolektivní úrovni, a stav těchto kolektivních čaker tak určuje situaci celého lidstva. Jednotliví světoví náboženští učitelé v minulosti postupně zpřístupňovali tyto kolektivní čakry, takže například Buddha, Mahavíra a Ježíš takto údajně otevřeli šestou čakru. Jak je naznačeno výše, Šrí Mátadží vstoupila do této evoluce tím, že zpřístupnila všem lidem nejvyšší čakru (sahasrára čakru), a umožnila jim tak snadnou seberealizaci. Její jedinečnost je i v tom, že nemusela mít žádného duchovního učitele, neboť se jako seberealizovaná již narodila. Budoucí učitel Kalkí, avatár (sestoupení) boha Višnua, tuto evoluci dovrší; s ním přijde jedenáct ničivých sil, díky nimž skoncuje s veškerým zlem.

Seberealizace dosáhli podle Šrí Mátadží také největší osobnosti historie a seberealizace je cílem (třeba nevyřčeným) všech náboženství. Sahadža jóga tak v pojetí Šrí Mátadží a jejích stoupenců završuje všechna náboženství a překonává rozpory mezi nimi. Proto také mohou například hovořit o jemné energii jako o Duchu svatém, o Kalkím jako o jezdci z Apokalypsy, využívat v meditaci modlitbu Otčenáš a podobně, anebo za osobnosti hodné následování považovat například i muslimské mystiky.

Vedle myšlenky existence čaker na kolektivní úrovni je v tradici šaktismu také nezvyklé, že zážitek otevření nejvyšší čakry (samádhi, seberalizace) není vzdáleným a těžko dosažitelným cílem, ale – díky výše zmíněnému ději roku 1970 – v podstatě začátkem náboženské cesty. Má k ní vést jednoduchá úvodní meditace, při níž je Šrí Mátadží oslovována jako Matka a při níž jsou k ní pronášeny prosby. Tuto snadnou seberalizaci pak následovníci Šrí Mátadží upevňují a rozvíjejí v dalším životě očišťovacími a meditačními technikami. Bez duchovního kontaktu s Matkou by se cítili vystaveni negativním silám a moci démonů. Obavy z neúspěchů a z toho, že by se neosvědčili jako seberealizovaní jedinci, mohou stoupence Šrí Mátadží vést k tomu, aby dychtivě přijímali rady a návody k duchovnímu i osobnímu životu. Silné usměrňování následovníků ze strany Šrí Mátadží v takových záležitostech, jakými je například výchova dětí nebo výběr partnera, způsobovalo především za jejího života a především v západních společnostech kritický zájem veřejnosti. Nezvyklý v těchto společnostech je i způsob výchovy dětí, který Šrí Mátadží doporučovala: kolektivní s malým kontaktem s rodiči (aby k nim rodiče nebyli připoutáni), v izolaci od ne-jóginského okolí a silně zaměřená na kázeň a poslušnost. Šrí Mátadží také vedla své stoupence k co největšímu zapojení do kolektivu sahadža jóginů a k nepřipoutanosti k věcem tohoto světa, a tím i střízlivému způsobu oblékání a stravování.

Společenství Višva Nirmala Dharma v České republice

Sahadža jógu poprvé v české společnosti propagovala stejnojmenná brožura Daniela Devina, vydaná roku 1990 společností Sri Mataji Nirmala Devi and Life Eternal Trust. Zahraniční mise byla vedena především rakouskými sahadža jóginy a největší úspěchy zaznamenala ve Zlíně. První veřejné vystoupení Šrí Mátadží se uskutečnilo v Praze roku 1990. Již roku 1993 se duchovní programy sahadža jógy konaly ve více než deseti českých městech a vzniklo občanské sdružení „Společnost Sahadža jóga“ (od roku 2016 zapsaný spolek Sahadža jóga). Významnými okamžiky v činnosti občanského sdružení se staly návštěvy Šrí Mátadží, do roku 1996 každoroční. Jako centrum svých aktivit vybudovalo společenství na konci devadesátých let minulého století ášram v Úvalech u Prahy. Šrí Mátadží ho nazvala Nirmal Dham, tedy „čisté místo“. V devadesátých letech také vycházel časopis Nirmalá Vidja (mezi lety 1994–98), roku 1999 přejmenovaný na Nirmala jóga, a interní bulletin Noviny z ráje (od roku 1996). S rozvojem internetu tato média zanikla. Podobně jako ve světě projevuje i české společenství sahadža jóginů zájem o vedení dětí a vyučování jógy pro děti. Tento zájem vede sahadža jóginy k účasti v různých aktivitách pro děti.

Společenství sahadža jóginů bylo roku 2007 registrováno Ministerstvem kultury jako náboženská společnost s názvem Višva Nirmala Dharma. Název byl při registraci vysvětlen takto: „Višva znamená univerzální, celosvětové; Nirmala představuje čisté; Dharma znamená soubor přirozených vnitřních pravidel chování a jednání člověka, jež nejenže nepoškozují, ale naopak rozvíjejí lidskou bytost.“ Spíše než jako náboženská společnost se toto společenství ovšem prezentuje metodou sahadža jóga a zve na kurzy meditace, přednášky na témata osvícení, jemnohmotného energetického systému a čaker, léčebných důsledků praktikování sahadža jógy apod.

Organizace církve

V roli koordinátora Národní rady náboženské společnosti od počátku vystupuje Radim Ryška (*1965). V době vzniku náboženské společnosti byla sahadža jóga praktikována na asi 30 místech České republiky, v současnosti (2020) udává vlastní prezentace takových míst více než 35. Není ovšem jasné, o jak trvalá a organizačně ukotvená společenství vlastně jde. Oficiální sídlo společnosti Višva Nirmala Dharma je v Praze.

Počet věřících

V rámci sčítání lidu v roce 2011 se ke společenství Višva Nirmala Dharma přihlásilo 1 098 osob, převážně v Praze, Brně a dalších větších městech. Interní údaje o počtu praktikujících nejsou k dispozici.

Literatura

Grégoire de KALBERMATTEN: Advent. Krigl, Praha 2008.
Daniel DEVINE: Sahadža jóga. B. m., 1990.
Šrí Mátadží NIRMALA DEVI: Metamoderní éra. Společnost Sahadža jóga, Praha 2001.
Karin PETRÁŇOVÁ: „Božská matka a čisté vztah.“ Dingir 5, 2002, 2.
Luděk SMOLKA – Radim RYŠKA: Sahadža meditace pro každého. Společnost Višva Nirmala Dharma, b. m. 2012.
Úvod do Sahadža jógy. Společnost Sahadža jóga, Praha 1994.

Oficiální internetové stránky: https://www.nirmala.cz/
Zápis v Registru církví a náboženských společností MK ČR

Zdeněk R. Nešpor
Zdeněk Vojtíšek