kněz (JKI-J)
kněz (hebr. kohen, pl. kohanim) Profesionální vykonavatel veřejného kultu, spojeného ve starověkém Izraeli především s chrámovou bohoslužbou a systémem obětí. Původ k. byl odvozován z kmene Lévi v přímé linii Árona, považovaného za prvního velekněze. Základy kněžské hierarchie v čele s veleknězem (ha-kohen ha-gadol) se zformovaly již v období Prvního chrámu, především v souvislosti s prosazováním dědičné linie velekněží vedené od Šalomounova velekněze Sádoka. Význam k. vzrostl zvláště po exilu, kdy nebylo obnoveno království a nejvyšší kněžstvo do jisté míry přebíralo některé královské funkce na principu teokracie. Patrně až v důsledku Jóšijášovy reformy na sklonku předexilní doby, která zrušila mimojeruzalémské svatyně, byli k. rozděleni do 24 skupin či rodů, které se po dvou týdnech střídaly ve službě v jeruzalémském chrámu. Spolu s levity tvořili k. dvě zvláštní společ. vrstvy, jejichž odlišnost od ostatního lidu Izraele (hebr. am Jisra’el) byla zdůrazněna zvláštní ordinací, přísnějšími nároky na rituální čistotu a poskytovaným ekonomickým zajištěním. K. byli podobně jako levité plně povoláni k vykonávání kultických povinností a nedisponovali proto majetkem, který by jim umožňoval obživu. K jejich zajištění sloužil systém dávek k oběti pozdvihování a podíl na levitském desátku. Kněžství (kehuna) bylo dědičné v mužské linii. Do úřadu byli k. uváděni zvláštním instalačním obřadem, v případě velekněží spojeným s pomazáním. Přísnější pravidla rituální čistoty se týkala zejm. manželství a kontaktu se zesnulými. K. měli zakázáno oženit se s rozvedenou ženou, prosélytkou, vdovou po obřadu chalica nebo ženou pochybné pověsti. Podobně přísná pravidla vylučovala jejich kontakt s mrtvými, vyjma nejbližších příbuzných (rodičů, dětí, bratrů, neprovdaných sester a manželky). Základem kněžského rituálního oděvu byly lněné spodky kolem beder, lněné roucho sahající až po kotníky a turban. Oděv velekněze se vedle okázalejší výzdoby svrchního roucha odlišoval zejm. věštebnými tabulkami (urim – tumim), které měl zavěšené na hrudi. Po zániku jeruzalémského chrámu 70 většina ustanovení týkajících se kněží zanikla. V platnosti zůstaly pouze předpisy rituální čistoty a některé liturg. úkony, které k. v synagoze provádí. Jako první z přítomných je vyvolán ke čtení z Tóry (alija la-Tora) a ve stanovených případech pronáší kněžské požehnání (birkat kohanim). Na náhrobcích k. proto často bývají zobrazeny dvě pozdvižené žehnající ruce s otevřenými dlaněmi. Kněžský původ mohou naznačovat příjmení jako Cohen, Cowan, Kagan, Kahn a Kohn nebo (akronym za kohen cedek – spravedlivý kněz) Katz ap.
Viz též: kněz (JKI-K), klérus (JKI-K), duchovenstvo (JKI-I)