liturgie (JKI-J): Porovnání verzí

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37

liturgie (z řec. leitúrgiá – veřejná služba) Soubor obřadů předepsaný k veřejné bohoslužbě. V judaismu se blíží význam l. pojetí v některých protest. církvích (protestantismus), kde se tak označuje předem určený průběh čtení, modliteb a zpěvů v bohoslužbě. Nejbližší hebr. termín zní seder tfilot (pořádek modliteb). Začátky l. spadají do období chrámu. V předexilním období chrámový rituál sestával z obětí a vedle nich existovaly spontánní neformulované modlitby jednotlivců, z nichž se řada dochovala v bibl. textech. Ojediněle se v bibli objevují i části formulovaných modliteb, např. vyznání pronášené těmi, kdo přinesli do chrámu oběť prvotin (bikurim; Dt 26, 5-10) nebo desátek (ma’aser; Dt 26, 13-15), kněžské požehnání (birkat kohanim; Nu 6, 24-26) či některé žalmy (halel). Účast věřících na chrámové bohoslužbě byla z větší části pasivní, omezená pouze na response amen nebo halelujah. V období babylónského exilu se vytvořily některé prvky l. charakteristické pro synagogu. Jedná se o bohoslužebná shromáždění s veřejnou modlitbou a praxi pravidelného předčítání a výkladů Tóry. Zavedení veřejné modlitby jako formy bohoslužby převzalo křesťanství i islám z judaismu. Po návratu části exulantů do Palestiny tyto prvky nezanikly, ale nadále se rozvíjely. Byl sice postupně vybudován chrám a obnovena obětní bohoslužba, ale ta byla obohacena novými liturg. prvky. Součástí chrámové bohoslužby se stala recitace Desatera (Ex 20, 1-17; Dt 5, 6-21) a tři odstavce Šema (Dt 6, 4-9; 11, 13-21; Nu 15, 37-41) rámované požehnáními. Byly také položeny základy šabatové l. a některých svátků, zejména Jom kipur a Sukot. Do konce období Mišny byla již konstituována zákl. všednodenní l., v období gaonů byla ustálena i l. šabatů a svátků v podstatě v souč. podobě a texty byly zachyceny písemně. Ve středověku pak pronikly do l. některé mystické prvky, zejména pod vlivem hnutí chasidej Aškenaz a luriánské kabaly (vítání šabatu – Kabalat šabat, noční kajícné pobožnosti – Tikun chacot ap.). S nástupem reformního judaismu došlo k některým zásahům v souladu s osvícenskou a emancipační ideologií, zejména co se týče používání hebrejštiny a místních jazyků, eschatologických pasáží, líčení obětní bohoslužby a zmínek o návratu na Sión.

Bedřich Nosek

Viz též: liturgie (JKI-K)

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">liturgie</span> (z řec. leitúrgiá – veřejná služba) Soubor obřadů předepsaný k veřejné [[bohoslužba (JKI-J)|bohoslužbě]]. V [[judaismus (JKI-J)|judaismu]] se blíží význam l. pojetí v některých protest. církvích ([[protestantismus (JKI-K)|protestantismus]]), kde se tak označuje předem určený průběh čtení, [[modlitba (JKI-J)|modliteb]] a zpěvů v bohoslužbě. Nejbližší hebr. termín zní seder tfilot (pořádek modliteb). Začátky l. spadají do období [[chrám (JKI-J)|chrámu]]. V předexilním období chrámový rituál sestával z [[oběť (JKI-J)|obětí]] a vedle nich existovaly spontánní neformulované modlitby jednotlivců, z nichž se řada dochovala v bibl. textech. Ojediněle se v [[bible (JKI-J)|bibli]] objevují i části formulovaných modliteb, např. vyznání pronášené těmi, kdo přinesli do chrámu oběť [[prvotiny (JKI-J)|prvotin]] (bikurim; Dt 26, 5-10) nebo [[desátek (JKI-J)|desátek]] (ma’aser; Dt 26, 13-15), kněžské [[požehnání (JKI-J)|požehnání]] (birkat kohanim; Nu 6, 24-26) či některé žalmy ([[halel (JKI-J)|halel]]). Účast věřících na chrámové bohoslužbě byla z větší části pasivní, omezená pouze na response [[amen (JKI-J)|amen]] nebo [[haleluja (JKI-J)|halelujah]]. V období babylónského [[exil (JKI-J)|exilu]] se vytvořily některé prvky l. charakteristické pro [[synagoga (JKI-J)|synagogu]]. Jedná se o bohoslužebná shromáždění s veřejnou modlitbou a praxi pravidelného předčítání a výkladů [[Tóra (JKI-J)|Tóry]]. Zavedení veřejné modlitby jako formy bohoslužby převzalo [[křesťanství (JKI-K)|křesťanství]] i [[islám (JKI-I)|islám]] z judaismu. Po návratu části exulantů do Palestiny tyto prvky nezanikly, ale nadále se rozvíjely. Byl sice postupně vybudován chrám a obnovena obětní bohoslužba, ale ta byla obohacena novými liturg. prvky. Součástí chrámové bohoslužby se stala recitace [[Desatero (JKI-J)|Desatera]] (Ex 20, 1-17; Dt 5, 6-21) a tři odstavce [[Šema (JKI-J)|Šema]] (Dt 6, 4-9; 11, 13-21; Nu 15, 37-41) rámované požehnáními. Byly také položeny základy šabatové l. a některých svátků, zejména [[Jom kipur (JKI-J)|Jom kipur]] a [[Sukot (JKI-J)|Sukot]]. Do konce období [[Mišna (JKI-J)|Mišny]] byla již konstituována zákl. všednodenní l., v období [[gaon (JKI-J)|gaonů]] byla ustálena i l. [[šabat (JKI-J)|šabatů]] a svátků v podstatě v souč. podobě a texty byly zachyceny písemně. Ve středověku pak pronikly do l. některé mystické prvky, zejména pod vlivem hnutí [[chasidej Aškenaz (JKI-J)|chasidej Aškenaz]] a luriánské [[kabala (JKI-J)|kabaly]] (vítání šabatu – Kabalat šabat, noční kajícné pobožnosti – Tikun chacot ap.). S nástupem [[reformní judaismus (JKI-J)|reformního judaismu]] došlo k některým zásahům v souladu s osvícenskou a emancipační ideologií, zejména co se týče používání [[hebrejština (JKI-J)|hebrejštiny]] a místních jazyků, eschatologických pasáží, líčení obětní bohoslužby a zmínek o návratu na [[Sión (JKI-J)|Sión]].
-<span class="section_title">Viz též:</span> [[liturgie (JKI-K)|liturgie (JKI-K)]]
 ''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]''<br />
+<span class="section_title">Viz též:</span> [[liturgie (JKI-K)|liturgie (JKI-K)]]
 [[Kategorie:Aut: Nosek Bedřich]]
 [[Kategorie:JKI/Judaismus]]