čarodějnictví (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">čarodějnictví</span> Nedovolené provozování [[magie (JKI-K)|magie]] ve spojení s nadpřirozenými silami, které odporují působení [[Bůh (JKI-K)|Boha]] a jeho [[anděl (JKI-K)|andělů]]. Víra v č., provozované zvláště [[žena (JKI-K)|ženami]], vyrůstala z předkř. zdrojů a udržovala se především v lidovém prostředí. Na základě starších představ o možné posedlosti člověka zlými [[duch (JKI-K)|duchy]] bylo č. druhotně spojeno s [[ďábel (JKI-K)|ďáblem]] jako jejich vůdcem a vlivem dualistického učení [[kataři (JKI-K)|katarů]] o principu [[zlo (JKI-K)|zla]] se současně posouvalo do pozice kacířství ([[hereze (JKI-K)|hereze]]). Třebaže křesťanství mělo při odsuzování č. oporu ve Starém (Ex 22, 18; Dt 18, 10) i [[Nový zákon (JKI-K)|Novém zákoně]] (Ga 5, 20), zpočátku postihovalo čarodějnické praktiky spíše nárazově, v úzké vazbě na jejich bezprostředně škodlivý magický účinek. Určitý zlom nastal až ve 14. stol., kdy bylo č. papežem Janem XXII. (1316-1334) v bule ''Super illius specula'' (1326) jednoznačně identifikováno jako hereze a vydáno k stíhání [[inkvizice (JKI-K)|inkvizici]]. Masové perzekuce však vyvolala teprve výzva Inocence VIII. (1484-1492) k tvrdému postupu vůči č., zveřejněná v bule ''Summis desiderantes affectibus'' (1484), a na ni navazující metodická příručka ''Malleus maleficarum'' (Kladivo na čarodějnice, 1486), kterou sepsali dominikáni Heinrich Institoris a Jacob Sprenger. Značný podíl na pronásledování č., postihujícím ve vrcholném období přibližně 500.000 obětí, měl také [[protestantismus (JKI-K)|protestantismus]]. V čes. zemích probíhaly nejrozsáhlejší procesy v oblasti Velkých Losin (1678-1692). S nastupujícím [[osvícenství (JKI-K)|osvícenstvím]] procesů ubývalo a v průběhu 18. stol. se č. i v kř. pojetí stále více přesouvalo na půdu iluzorní lid. pověry. |
<span id="entry">čarodějnictví</span> Nedovolené provozování [[magie (JKI-K)|magie]] ve spojení s nadpřirozenými silami, které odporují působení [[Bůh (JKI-K)|Boha]] a jeho [[anděl (JKI-K)|andělů]]. Víra v č., provozované zvláště [[žena (JKI-K)|ženami]], vyrůstala z předkř. zdrojů a udržovala se především v lidovém prostředí. Na základě starších představ o možné posedlosti člověka zlými [[duch (JKI-K)|duchy]] bylo č. druhotně spojeno s [[ďábel (JKI-K)|ďáblem]] jako jejich vůdcem a vlivem dualistického učení [[kataři (JKI-K)|katarů]] o principu [[zlo (JKI-K)|zla]] se současně posouvalo do pozice kacířství ([[hereze (JKI-K)|hereze]]). Třebaže křesťanství mělo při odsuzování č. oporu ve Starém (Ex 22, 18; Dt 18, 10) i [[Nový zákon (JKI-K)|Novém zákoně]] (Ga 5, 20), zpočátku postihovalo čarodějnické praktiky spíše nárazově, v úzké vazbě na jejich bezprostředně škodlivý magický účinek. Určitý zlom nastal až ve 14. stol., kdy bylo č. papežem Janem XXII. (1316-1334) v bule ''Super illius specula'' (1326) jednoznačně identifikováno jako hereze a vydáno k stíhání [[inkvizice (JKI-K)|inkvizici]]. Masové perzekuce však vyvolala teprve výzva Inocence VIII. (1484-1492) k tvrdému postupu vůči č., zveřejněná v bule ''Summis desiderantes affectibus'' (1484), a na ni navazující metodická příručka ''Malleus maleficarum'' (Kladivo na čarodějnice, 1486), kterou sepsali dominikáni Heinrich Institoris a Jacob Sprenger. Značný podíl na pronásledování č., postihujícím ve vrcholném období přibližně 500.000 obětí, měl také [[protestantismus (JKI-K)|protestantismus]]. V čes. zemích probíhaly nejrozsáhlejší procesy v oblasti Velkých Losin (1678-1692). S nastupujícím [[osvícenství (JKI-K)|osvícenstvím]] procesů ubývalo a v průběhu 18. stol. se č. i v kř. pojetí stále více přesouvalo na půdu iluzorní lid. pověry. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[čarodějnictví (JKI-J)|čarodějnictví (JKI-J)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[čarodějnictví (JKI-J)|čarodějnictví (JKI-J)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
||
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
čarodějnictví Nedovolené provozování magie ve spojení s nadpřirozenými silami, které odporují působení Boha a jeho andělů. Víra v č., provozované zvláště ženami, vyrůstala z předkř. zdrojů a udržovala se především v lidovém prostředí. Na základě starších představ o možné posedlosti člověka zlými duchy bylo č. druhotně spojeno s ďáblem jako jejich vůdcem a vlivem dualistického učení katarů o principu zla se současně posouvalo do pozice kacířství (hereze). Třebaže křesťanství mělo při odsuzování č. oporu ve Starém (Ex 22, 18; Dt 18, 10) i Novém zákoně (Ga 5, 20), zpočátku postihovalo čarodějnické praktiky spíše nárazově, v úzké vazbě na jejich bezprostředně škodlivý magický účinek. Určitý zlom nastal až ve 14. stol., kdy bylo č. papežem Janem XXII. (1316-1334) v bule Super illius specula (1326) jednoznačně identifikováno jako hereze a vydáno k stíhání inkvizici. Masové perzekuce však vyvolala teprve výzva Inocence VIII. (1484-1492) k tvrdému postupu vůči č., zveřejněná v bule Summis desiderantes affectibus (1484), a na ni navazující metodická příručka Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice, 1486), kterou sepsali dominikáni Heinrich Institoris a Jacob Sprenger. Značný podíl na pronásledování č., postihujícím ve vrcholném období přibližně 500.000 obětí, měl také protestantismus. V čes. zemích probíhaly nejrozsáhlejší procesy v oblasti Velkých Losin (1678-1692). S nastupujícím osvícenstvím procesů ubývalo a v průběhu 18. stol. se č. i v kř. pojetí stále více přesouvalo na půdu iluzorní lid. pověry.
Viz též: čarodějnictví (JKI-J)