vyznání víry (JKI-I): Porovnání verzí

Aktuální verze z 14. 11. 2024, 22:37

vyznání víry (arab. šaháda) Verbální vyjádření příslušnosti islámu a odevzdanosti do vůle boží. Formule v arabštině zní: „Lá iláha illálláhi wa Muhammadun rasúlulláhi“ – Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel boží. Vyznání je prvním z pěti sloupů víry. Je složeno ze dvou pasáží koránu (47: 21 a 48: 29). První část (arab. tahlíl) se skládá z odmítnutí (nafj), že není božstva, a ujištění (isbát), že je pouze Bůh. Právní věda stanoví, že kdokoli vyznání pronese, stává se formálně muslimem, i když je vyřkl neupřímně. V.v. je podstatnou součástí života muslimů. Je součástí textu modlitby, má se šeptat do ucha novorozeného dítěte a vyslovit na rozloučenou se zesnulým (pohřeb). Podle šarí‘y ji má muslim v ideálním případě vyslovit jako poslední slova před smrtí. První část vyznání dnes obvykle skanduje dav při islám. motivovaných polit. shromážděních. Opakování vyznání s pomocí předříkávače (jakási obdoba litanií) je zákl. součást zikru u dervíšských řádů (dervíš) a mystických bratrstev. Každý, kdo před smrtí vysloví šahádu, se nazývá šahíd (vyznavač) a je způsobilý nastoupit cestu do ráje. V moderní době se výraz šahíd vztahuje i na všechny bojovníky padlé za nezávislost, nár. hrdiny apod. (mučedník). Šahíd svým činem nejlépe dokazuje hloubku víry, a je proto osvobozen od výslechu andělů. Ubírá se přímo na onen svět (áchira), kde přebývá v blízkosti božího trůnu. Výrazu šahíd používají i hnutí s jinak sekulárními programy.

Miloš Mendel

Viz též: Šema (JKI-J), vyznání víry (JKI-K), mučedník (JKI-K), vyznavači (JKI-K), vyznání víry (Islam)

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 <span id="entry">vyznání víry</span> (arab. šaháda) Verbální vyjádření příslušnosti [[islám (JKI-I)|islámu]] a odevzdanosti do vůle boží. Formule v arabštině zní: „Lá iláha illálláhi wa Muhammadun rasúlulláhi“ – Není božstva kromě Boha a Muhammad je posel boží. Vyznání je prvním z [[pět sloupů víry (JKI-I)|pěti sloupů víry]]. Je složeno ze dvou pasáží koránu (47: 21 a 48: 29). První část (arab. tahlíl) se skládá z odmítnutí (nafj), že není božstva, a ujištění (isbát), že je pouze Bůh. [[právní věda (JKI-I)|Právní věda]] stanoví, že kdokoli vyznání pronese, stává se formálně [[muslim (JKI-I)|muslimem]], i když je vyřkl neupřímně. V.v. je podstatnou součástí života muslimů. Je součástí textu [[modlitba (JKI-I)|modlitby]], má se šeptat do ucha novorozeného dítěte a vyslovit na rozloučenou se zesnulým ([[pohřeb (JKI-I)|pohřeb]]). Podle [[šarí‘a (JKI-I)|šarí‘y]] ji má muslim v ideálním případě vyslovit jako poslední slova před [[smrt (JKI-I)|smrtí]]. První část vyznání dnes obvykle skanduje dav při islám. motivovaných polit. shromážděních. Opakování vyznání s pomocí předříkávače (jakási obdoba [[litanie (JKI-K)|litanií]]) je zákl. součást [[zikr (JKI-I)|zikru]] u dervíšských řádů ([[dervíš (JKI-I)|dervíš]]) a mystických [[bratrstva mystická (JKI-I)|bratrstev]]. Každý, kdo před smrtí vysloví šahádu, se nazývá šahíd (vyznavač) a je způsobilý nastoupit cestu do [[ráj (JKI-I)|ráje]]. V moderní době se výraz šahíd vztahuje i na všechny bojovníky padlé za nezávislost, nár. hrdiny apod. ([[mučedník (JKI-I)|mučedník]]). Šahíd svým činem nejlépe dokazuje hloubku víry, a je proto osvobozen od výslechu andělů. Ubírá se přímo na onen svět (áchira), kde přebývá v blízkosti božího trůnu. Výrazu šahíd používají i hnutí s jinak sekulárními programy.
-<span class="section_title">Viz též:</span> [[Šema (JKI-J)|Šema (JKI-J)]], [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry (JKI-K)]], [[mučedník (JKI-K)|mučedník (JKI-K)]], [[vyznavači (JKI-K)|vyznavači (JKI-K)]]
 ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br />
+<span class="section_title">Viz též:</span> [[Šema (JKI-J)|Šema (JKI-J)]], [[vyznání víry (JKI-K)|vyznání víry (JKI-K)]], [[mučedník (JKI-K)|mučedník (JKI-K)]], [[vyznavači (JKI-K)|vyznavači (JKI-K)]], [[vyznání víry (Islam)|vyznání víry (Islam)]]
 [[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]]
 [[Kategorie:JKI/Islám]]