exegeze (JKI-J): Porovnání verzí
imported>ZRN (import JKI a Hind) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">exegeze</span> (z řec. exégésis – výklad, vysvětlení) V užším smyslu slova výklad [[bible (JKI-J)|bible]] jako zákl. posvátného textu. Cílem e. není pouhý výklad významu textu, ale též jeho aktualizace tak, aby jeho zásady bylo možno aplikovat na měnící se podmínky života společnosti. Biblická e. se nachází již v samotném textu bibl. [[kánon (JKI-J)|kánonu]]. Od 5. stol. př.n.l. vznikaly první překlady textů [[Tóra (JKI-J)|Tóry]] a vybraných pasáží z [[proroci (JKI-I)|Proroků]] ([[haftara (JKI-J)|haftarot]]), které obsahují vysvětlující dodatky k pův. textům ([[Septuaginta (JKI-J)|Septuaginta]], [[targum (JKI-J)|targumy]]) nebo pasáže rozvádějící různá bibl. vyprávění ([[apokryf (JKI-J)|apokryfy]], [[pseudepigraf (JKI-J)|pseudepigrafy]]). Pro e. bylo rozhodující písemné zachycení bibl. textu sloužícího jako boží vodítko pro každodenní život, jehož text již nemohl být měněn. Vzhledem k neustálému vývoji společnosti bylo nutno nalézt způsob, jak z bibl. textu vyvodit směrnice, které by se hodily pro novou skutečnost. Proto se začala utvářet [[ústní tóra (JKI-J)|ústní tóra]] chápaná jako zcela rovnocenná psané Tóře a vyvozovaná z psaného zákona pomocí specifických hermeneutických pravidel převážně metodou nazývanou [[midraš (JKI-J)|midraš]]. Halachický midraš sloužil k vytváření náb.-práv. látky ([[halacha (JKI-J)|halachy]]) a současně jako podpora starších, již existujících ustanovení; naproti tomu tzv. agadický midraš měl homiletický a výchovný účel. V obou případech se jedná o aktualizaci významu písemně zachyceného bibl. kánonu. Od 6. stol. začala vznikat racionální e. na základě prostého významu bibl. textu (pšat), gramatických znalostí a srovnání s [[aramejština (JKI-J)|aramejštinou]] a [[arabština (JKI-I)|arabštinou]]. Tento způsob e. později zcela převládl ve špan. exegetické škole (Menachem ben Ja’akov ibn Saruk, Jona ibn Džanach ad.). Naproti tomu exegeti franc.-něm. školy navazovali spíše na vyhraněnou literární e. ([[Raši, Šlomo ben Jicchak (JKI-J)|Raši]], Josef ben Jicchak, Bechor Šor aj.) a s ohledem na homiletické zájmy v omezené míře používali i rabínskou metodu midraše. Kromě toho existovaly i další druhy e.; jedním z nich byl alegorický výklad (remez), jehož nejvýzn. představitelem je [[Filón Alexandrijský (JKI-J)|Filón Alexandrijský]], který se pokusil tímto způsobem přiblížit bibli řec. myšlenkovému světu. Tato metoda byla používána i fil. e., ovšem v racionalistické podobě ([[Maimonides, Moše ben Maimon (JKI-J)|Maimonides]]). V [[kabala (JKI-J)|kabale]] nabyla naopak iracionálního charakteru a začala být označována jako sod. O syntézu všech typů e. se pak pokusili ve svých komentářích Avraham [[ibn Ezra, Avraham ben Me’ir (JKI-J)|ibn Ezra]], David ben Moše Kimchi a Moše ben Nachman (Nachmanides). V 18. stol. navázal Moses [[Mendelssohn, Moses (JKI-J)|Mendelssohn]] svým něm. komentovaným překladem Tóry na staré tradice, které se pokusil spojit s výsledky, k nimž dospěla tehdejší kř. [[biblistika (JKI-K)|biblistika]]. Současná žid. e. zakládá výklad textů na hist.-filologickém studiu. Současně v ní však přetrvává úsilí využívat tradiční komentáře a pokračovat tak v aktualizaci psané i ústní tóry. |
<span id="entry">exegeze</span> (z řec. exégésis – výklad, vysvětlení) V užším smyslu slova výklad [[bible (JKI-J)|bible]] jako zákl. posvátného textu. Cílem e. není pouhý výklad významu textu, ale též jeho aktualizace tak, aby jeho zásady bylo možno aplikovat na měnící se podmínky života společnosti. Biblická e. se nachází již v samotném textu bibl. [[kánon (JKI-J)|kánonu]]. Od 5. stol. př.n.l. vznikaly první překlady textů [[Tóra (JKI-J)|Tóry]] a vybraných pasáží z [[proroci (JKI-I)|Proroků]] ([[haftara (JKI-J)|haftarot]]), které obsahují vysvětlující dodatky k pův. textům ([[Septuaginta (JKI-J)|Septuaginta]], [[targum (JKI-J)|targumy]]) nebo pasáže rozvádějící různá bibl. vyprávění ([[apokryf (JKI-J)|apokryfy]], [[pseudepigraf (JKI-J)|pseudepigrafy]]). Pro e. bylo rozhodující písemné zachycení bibl. textu sloužícího jako boží vodítko pro každodenní život, jehož text již nemohl být měněn. Vzhledem k neustálému vývoji společnosti bylo nutno nalézt způsob, jak z bibl. textu vyvodit směrnice, které by se hodily pro novou skutečnost. Proto se začala utvářet [[ústní tóra (JKI-J)|ústní tóra]] chápaná jako zcela rovnocenná psané Tóře a vyvozovaná z psaného zákona pomocí specifických hermeneutických pravidel převážně metodou nazývanou [[midraš (JKI-J)|midraš]]. Halachický midraš sloužil k vytváření náb.-práv. látky ([[halacha (JKI-J)|halachy]]) a současně jako podpora starších, již existujících ustanovení; naproti tomu tzv. agadický midraš měl homiletický a výchovný účel. V obou případech se jedná o aktualizaci významu písemně zachyceného bibl. kánonu. Od 6. stol. začala vznikat racionální e. na základě prostého významu bibl. textu (pšat), gramatických znalostí a srovnání s [[aramejština (JKI-J)|aramejštinou]] a [[arabština (JKI-I)|arabštinou]]. Tento způsob e. později zcela převládl ve špan. exegetické škole (Menachem ben Ja’akov ibn Saruk, Jona ibn Džanach ad.). Naproti tomu exegeti franc.-něm. školy navazovali spíše na vyhraněnou literární e. ([[Raši, Šlomo ben Jicchak (JKI-J)|Raši]], Josef ben Jicchak, Bechor Šor aj.) a s ohledem na homiletické zájmy v omezené míře používali i rabínskou metodu midraše. Kromě toho existovaly i další druhy e.; jedním z nich byl alegorický výklad (remez), jehož nejvýzn. představitelem je [[Filón Alexandrijský (JKI-J)|Filón Alexandrijský]], který se pokusil tímto způsobem přiblížit bibli řec. myšlenkovému světu. Tato metoda byla používána i fil. e., ovšem v racionalistické podobě ([[Maimonides, Moše ben Maimon (JKI-J)|Maimonides]]). V [[kabala (JKI-J)|kabale]] nabyla naopak iracionálního charakteru a začala být označována jako sod. O syntézu všech typů e. se pak pokusili ve svých komentářích Avraham [[ibn Ezra, Avraham ben Me’ir (JKI-J)|ibn Ezra]], David ben Moše Kimchi a Moše ben Nachman (Nachmanides). V 18. stol. navázal Moses [[Mendelssohn, Moses (JKI-J)|Mendelssohn]] svým něm. komentovaným překladem Tóry na staré tradice, které se pokusil spojit s výsledky, k nimž dospěla tehdejší kř. [[biblistika (JKI-K)|biblistika]]. Současná žid. e. zakládá výklad textů na hist.-filologickém studiu. Současně v ní však přetrvává úsilí využívat tradiční komentáře a pokračovat tak v aktualizaci psané i ústní tóry. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[exegeze (JKI-K)|exegeze (JKI-K)]], [[exegeze koránu (JKI-I)|exegeze koránu (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Nosek Bedřich|Bedřich Nosek]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[exegeze (JKI-K)|exegeze (JKI-K)]], [[exegeze koránu (JKI-I)|exegeze koránu (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Nosek Bedřich]] |
[[Kategorie:Aut: Nosek Bedřich]] |
||
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
[[Kategorie:JKI/Judaismus]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
exegeze (z řec. exégésis – výklad, vysvětlení) V užším smyslu slova výklad bible jako zákl. posvátného textu. Cílem e. není pouhý výklad významu textu, ale též jeho aktualizace tak, aby jeho zásady bylo možno aplikovat na měnící se podmínky života společnosti. Biblická e. se nachází již v samotném textu bibl. kánonu. Od 5. stol. př.n.l. vznikaly první překlady textů Tóry a vybraných pasáží z Proroků (haftarot), které obsahují vysvětlující dodatky k pův. textům (Septuaginta, targumy) nebo pasáže rozvádějící různá bibl. vyprávění (apokryfy, pseudepigrafy). Pro e. bylo rozhodující písemné zachycení bibl. textu sloužícího jako boží vodítko pro každodenní život, jehož text již nemohl být měněn. Vzhledem k neustálému vývoji společnosti bylo nutno nalézt způsob, jak z bibl. textu vyvodit směrnice, které by se hodily pro novou skutečnost. Proto se začala utvářet ústní tóra chápaná jako zcela rovnocenná psané Tóře a vyvozovaná z psaného zákona pomocí specifických hermeneutických pravidel převážně metodou nazývanou midraš. Halachický midraš sloužil k vytváření náb.-práv. látky (halachy) a současně jako podpora starších, již existujících ustanovení; naproti tomu tzv. agadický midraš měl homiletický a výchovný účel. V obou případech se jedná o aktualizaci významu písemně zachyceného bibl. kánonu. Od 6. stol. začala vznikat racionální e. na základě prostého významu bibl. textu (pšat), gramatických znalostí a srovnání s aramejštinou a arabštinou. Tento způsob e. později zcela převládl ve špan. exegetické škole (Menachem ben Ja’akov ibn Saruk, Jona ibn Džanach ad.). Naproti tomu exegeti franc.-něm. školy navazovali spíše na vyhraněnou literární e. (Raši, Josef ben Jicchak, Bechor Šor aj.) a s ohledem na homiletické zájmy v omezené míře používali i rabínskou metodu midraše. Kromě toho existovaly i další druhy e.; jedním z nich byl alegorický výklad (remez), jehož nejvýzn. představitelem je Filón Alexandrijský, který se pokusil tímto způsobem přiblížit bibli řec. myšlenkovému světu. Tato metoda byla používána i fil. e., ovšem v racionalistické podobě (Maimonides). V kabale nabyla naopak iracionálního charakteru a začala být označována jako sod. O syntézu všech typů e. se pak pokusili ve svých komentářích Avraham ibn Ezra, David ben Moše Kimchi a Moše ben Nachman (Nachmanides). V 18. stol. navázal Moses Mendelssohn svým něm. komentovaným překladem Tóry na staré tradice, které se pokusil spojit s výsledky, k nimž dospěla tehdejší kř. biblistika. Současná žid. e. zakládá výklad textů na hist.-filologickém studiu. Současně v ní však přetrvává úsilí využívat tradiční komentáře a pokračovat tak v aktualizaci psané i ústní tóry.
Viz též: exegeze (JKI-K), exegeze koránu (JKI-I)