pohřeb (JKI-I)

pohřeb (arab. džináza) Rituální akt, který se má uskutečnit co nejrychleji, pokud možno ještě před západem slunce v den úmrtí. Pohřbívá se do země, kremace nebo jiné způsoby nakládání s ostatky jsou nepřípustné. Tělo je podrobeno „větší“ rituální očistě (ghusl) osobami stejného pohlaví. Tělesné otvory se obvykle ucpou bavlnou, aby duše zesnulého neodešla dříve, než bude tělo uloženo do hrobu (smrt). Tělo je zahaleno do jediného kusu bezešvého plátna (kafan). Mučedníci mají privilegium být pohřbeni v oděvu, který měli na sobě ve chvíli tragického skonu, hrdinského činu nebo smrti v džihádu. Pohřební modlitba se koná zpravidla za účasti pozůstalých a příležitostných návštěvníků v místní mešitě. Poté jsou ostatky přeneseny na marách na hřbitov, kde jsou uloženy do rakve (tábút) nebo přímo do země. Někdy bývají ostatky zesnulého před p. vystaveny v rodinném domě za účasti imáma místní mešity. Skupina rituálně plačících mužů a žen spolu s pozůstalými a dalšími účastníky se shromáždí do několika řad a pod vedením imáma provede pohřební modlitbu (salát al-džináza) poté, kdy pronesou bohulibé předsevzetí (nija). Modlitba má závaznou podobu, jež se odvíjí od zvyklostí a předpisů určitého mazhabu. Skládá se zpravidla z několika takbírů a du‘á (výzev k Bohu), aby odcházející duši dopřál mír (salám). Tělo je pohřbeno vleže na pravém boku, s tváří obrácenou ve směru kibly. Při zasypávání hrobu se recitují vybrané verše koránu, příp. lidové modlitbičky. Následuje 40 denní období smutku (arba‘ín), po němž se rodina opět schází, probíhají modlitby, ale také hostina s hudbou a rozjímáním za recitace koránu. Při každé laskavé zmínce o zesnulém přítomní sborově pronášejí formuli „rahimahulláhu“ (ať se Bůh nad ním smiluje).

Viz též: pohřeb (JKI-J), pohřeb (JKI-K)

Miloš Mendel