čarodějnictví (JKI-K)

čarodějnictví Nedovolené provozování magie ve spojení s nadpřirozenými silami, které odporují působení Boha a jeho andělů. Víra v č., provozované zvláště ženami, vyrůstala z předkř. zdrojů a udržovala se především v lidovém prostředí. Na základě starších představ o možné posedlosti člověka zlými duchy bylo č. druhotně spojeno s ďáblem jako jejich vůdcem a vlivem dualistického učení katarů o principu zla se současně posouvalo do pozice kacířství (hereze). Třebaže křesťanství mělo při odsuzování č. oporu ve Starém (Ex 22, 18; Dt 18, 10) i Novém zákoně (Ga 5, 20), zpočátku postihovalo čarodějnické praktiky spíše nárazově, v úzké vazbě na jejich bezprostředně škodlivý magický účinek. Určitý zlom nastal až ve 14. stol., kdy bylo č. papežem Janem XXII. (1316-1334) v bule Super illius specula (1326) jednoznačně identifikováno jako hereze a vydáno k stíhání inkvizici. Masové perzekuce však vyvolala teprve výzva Inocence VIII. (1484-1492) k tvrdému postupu vůči č., zveřejněná v bule Summis desiderantes affectibus (1484), a na ni navazující metodická příručka Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice, 1486), kterou sepsali dominikáni Heinrich Institoris a Jacob Sprenger. Značný podíl na pronásledování č., postihujícím ve vrcholném období přibližně 500.000 obětí, měl také protestantismus. V čes. zemích probíhaly nejrozsáhlejší procesy v oblasti Velkých Losin (1678-1692). S nastupujícím osvícenstvím procesů ubývalo a v průběhu 18. stol. se č. i v kř. pojetí stále více přesouvalo na půdu iluzorní lid. pověry.

Viz též: čarodějnictví (JKI-J)

Dalibor Papoušek