modlitba (JKI-I)
modlitba (arab. salát, per. namáz) Jeden z pěti sloupů víry, vyjádření vztahu k islámu, odevzdanosti do vůle boží. Šarí‘a m. chápe jako čistě kultický projev zbožnosti, bez zvl. snahy něco si od Boha vyprosit. Je to jediná pravidelná bohoslužba, protože islám nezná mši svatou ani jinou bohoslužbu s liturgií, zpěvem či přijímáním v kř. smyslu.
Věřící smí komunikovat s Bohem po splnění 5 podmínek: rituální očista těla, čistota místa (kobereček modlitební), ustrojení zakrývající nahotu (hidžáb), směr m. k Mekce (kibla), dodržování modlitebních časů. M. se počítají od západu slunce, kdy se má vykonat 1. salát al-maghrib; 2. salát al-išá – nejdříve 2 hodiny po setmění; 3. salát as-subh – za svítání; 4. salát az-zuhr – v poledne a 5. salát al-asr – v pozdním odpoledni. M. se nemusí vykonat hned po výzvě muezina, nýbrž kdykoli v čase mezi dvěma azány. Časy m. nejsou stejné; dříve se určovaly podle postavení slunce nebo míry soumraku, dnes v souladu s astronomickými údaji.
M. je svázána relativně přesnou práv. normou. Koná-li se kolektivně za vedení imáma, má dvě části: povinnou (fard) a dobrovolnou (sunna), při níž může věřící setrvat libovolně dlouhou dobu, opakovat sled předepsaných pozic a v duchu či nahlas recitovat korán nebo s m. spjaté formule. V detailech se m. liší podle práv. mazhabu. Podle nejrozšířenější, hanífovské školy (právní věda) má m. následující podobu: 1. Pozice kijám – věřící stojí na koberečku nebo jiném rituálně čistém místě, dlaně má u spánků a palci se dotýká ušních boltců. Tehdy má pronést předsevzetí (nija) a formuli Alláhu akbar (Bůh je převeliký, takbír). Tím vstupuje do stavu zasvěcení; 2. věřící zkříží ruce před tělem a recituje Fátihu nebo verše koránu; 3. Pozice rukú: věřící se pokloní po pás, opře se dlaněmi o kolena a recituje několik závazných formulí oslavujících Boha; 4. Pozice sudžúd (prostrace – padnutí na tvář před Bohem): věřící padne na kolena a čelem se dvakrát dotkne země; 5. mezi dvěma prostracemi je pozice džulús, kdy věřící sedí s nohama pod sebou, rozjímá nebo recituje verše koránu. M. končí opět v této pozici, kdy věřící pohlédne na obě strany a pronese As-salámu alajkum wa rahmatulláhi (mír s vámi a milost boží). Tím opouští stav zasvěcení a je možné ho oslovit. Šarí‘a pamatuje i na výjimečné životní situace, v nichž je věřící m. zproštěn nebo má úlevy. Vyvinuly se též různé druhy m. (m. strachu, m. postní, m. v den Prorokových narozenin, m. při pohřbu atd.). Dnes se individuální i kolektivní m. zejm. na veřejnosti stala projevem protestu proti sekulární státní moci.
Viz též: modlitba (JKI-J), modlitba (JKI-K), bohoslužba (JKI-J), bohoslužba (JKI-K), liturgie (JKI-J), liturgie (JKI-K)