teologie (JKI-I)
teologie (arab. kalám) Výraz t. lze použít ve dvou rovinách: 1. T. jako souhrn specificky islám. věd. disciplín, např. ilm at-tafsír – exegeze koránu a s tím spjaté komentáře; ilm al-hadís – věda o prorocké tradici; případně ilm al-usúl –věda o kořenech sv. textů a dvou nekanonizovaných metodických zdrojů právní vědy – analogie a konsensu; nebo ilm al-aká‘id – věda o dogmatu, zahrnující přinejmenším šest zákl. článků islám. věrouky – jedinost Boha, víru v anděly, víru ve zjevené Knihy (tóru a evangelium), víru v proroky, zmrtvýchvstání, resp. vzkříšení a v predestinaci.
2. T. jako islám. spekulativní dogmatika, jakási obdoba kř. scholastiky, vzniklá pod vlivem studia řec. filosofie. Arab. termín kalám (rozprava, řeč) se používá právě pro tento mnohotvarý fil.-náb. trend, který se rozvíjel zhruba mezi 9.-11. stol. Kalám pěstovala nejprve mu‘tazila, která kromě koránu a sunny zapojila do své teorie i racionální postupy (akl – rozum) a diskutovala s dogmatiky o teol. otázkách: podstatě Boha (zát) a jeho vlastnostech (sifát), o přístup Boha k dobru a zlu a s tím spjatou otázku odpovědnosti člověka za své činy, o vzniku koránu, jeho věčnosti v čase, resp. stvořitelnosti lidským intelektem. T. (kalám) je ideový kompromis, který završil staletí ideových bojů filosofů s ortodoxií. V zájmu smíření obou cest byla vypracována složitá teol. koncepce (al-Ghazzálího), jež se nikdy nerozvinula v dlouhodobý a plodný produkt náb. myšlení, jakým byla t. křesťanská.
Viz též: teologie (JKI-K)