oltář (JKI-K)
oltář (z lat. altare – obětní stůl; řec. béma – stupeň, řečniště) V římkat. (i pravosl.) církvi ústřední část chrámu. Skládá se z mensy, pův. obyčejného, později kamenného či mramorového oltářního stolu, na němž kněz slouží mši svatou. Na mense stával od 16. stol. tabernákl na monstranci a ciborium, pod stolem byly zpravidla umístěny ostatky světce (relikvie). Čelní stranu stolu zakrývalo antependium. V presbyteriu kostela stojí o. hlavní, ostatní o. jsou vedlejší (postranní). Po druhém vatikánském koncilu je hlavní o. přístupný ze všech stran. V pravoslaví je o. část chrámu vyhrazená kněžím a oddělená od centrální chrámové lodi ikonostasem. Uprostřed oltářního prostoru se nachází prestol pokrytý antiminsem, na němž se slouží svatá liturgie. Po levé straně stojí tzv. žertveník, stůl sloužící k přípravě prosfor a vína k liturgii.
Viz též: oltář (JKI-J)