isráʼ a miʻrádž (Islam)
isráʼ a miʻrádž (Prorokova noční cesta do Jeruzaléma a odtud do nebes) – významná legendární epizoda ze života proroka Muhammada. Každoročně 27. dne měsíce radžabu (viz kalendář) si muslimové na celém světě připomínají (viz svátky) Prorokovu zázračnou noční cestu do Jeruzaléma (isráʼ) a odtud do sedmi sfér nebeských (miʻrádž). Podle tradičního podání jedné noci navštívili Muhammada dva bílí andělé, kteří mu ostrým nožem otevřeli hruď, vyňali z ní srdce, které omyli průzračnou ledovou vodou a vložili jej zpět. Rána se zázračně rychle zacelila a v tomto stavu dokonalé čistoty mohl Muhammad podniknout svou cestu. Na okřídleném zvířeti, zvaném Buráq se vydal do Jeruzaléma (viz svatá místa). Odtud z místa, kde dnes stojí Skalní dóm (a kde věřícím ukazují otisky Prorokových chodidel), vystoupil na nebesa, prošel jednotlivými stupni ráje, setkal se s proroky, modlil se spolu s Ježíšem (ʻÍsá) a Mojžíšem (Músá) – oba dva také popsal – aby se mu nakonec poštěstilo to, co nikomu ze smrtelníků, a to stanout s nezahalenou tváří před Bohem (Alláh). Muslimští exegeti (viz tafsír) chápou tento příběh dvěma způsoby. Podle první (a převažující) verze šlo o skutečnou cestu a Prorok se během ní opravdu fyzicky ocitl v Jeruzalémě a potom na nebesích. Podle druhého pohledu celou cestu podnikl ve snu (ruʼjá, viz výklad snů). Ovšem i kdyby se jednalo o cestu ve snu, nijak to nesnižuje její význam. To, že prorok Muhammad Jeruzalém skutečně viděl, muslimové dokládají jednou z tradic, která vypráví, že Abú Bakr, jehož jeho obchodní cesty v mládí zavedly i do Jeruzaléma, když slyšel o Muhammadově cestě, na okamžik začal pochybovat a otázal se Proroka, jakpak Jeruzalém vypadal. Poté, co mu jej Muhammad popsal tak, jak jej Abú Bakr viděl kdysi na vlastní oči, dal mu za pravdu a hluboce se zastyděl za své pochybnosti. Muslimští životopisci uvádějí, že právě od této epizody se odvozuje čestný přívlastek Abú Bakra, as-Siddíq (Ten, který pravdu dosvědčuje). Přestože tato legenda má jen velmi vágní koranické základy (Korán), lidová zbožnost rozvedla zejména Prorokův pobyt na nebesích do pozoruhodných detailů (jak fyzicky vypadali prorokové Mojžíš, Ježíš a Abrahám; jak se chovali; jak byl proroku Muhammadovi stanoven počet pěti denních modliteb; jak vypadají jednotlivé sféry nebeské i jejich obyvatelé atd.). V Koránu se však k noční cestě vztahuje prakticky jeden jediný verš (17:1): „Sláva tomu, jenž za noci přenesl služebníka Svého z Posvátné mešity (tedy od Kaʻby – pozn. autora) do mešity nejvzdálenější (patrně místo, kde stával Šalomounův chrám – pozn. autora), jejíž okolí jsme požehnali, abychom mu ukázali některá Svá znamení. A On věru slyšící je a jasnozřivý.“
Dále k tématu
- Ibn Isháq, Muhammad. Muhammad: Život Alláhova proroka. Přel. Viktor Svoboda. Praha: Leda, 2009;
- Mendel, Miloš. Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2015;
- Pauliny, Ján. Kniežatá púšte. Bratislava: Mladé letá, 1978;
- Rogerson, Barnaby. Prorok Muhammad. Přel. Ivo Šmoldas. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004.
Viz též: isrá (JKI-I), noční pouť (JKI-I), mi‘rádž (JKI-I)