Kaʻba (Islam)
Kaʻba – skutečný středobod celého „světa islámu“; místo, k němuž se pětkrát denně obracejí muslimové po celém světě. Je to kamenná krychlová stavba, která se nachází uprostřed rozsáhlé mešity v Mekce (viz svatá místa), jež má sedm minaretů, což je počet, který žádná jiná mešita nesmí dosáhnout či překročit. Stěny Kaʻby mají délky deset a dvanáct metrů a výšku patnáct metrů. Byla vystavěna ze šedého kamene, stejného, jaký je všude v okolí, a stojí na širší podezdívce z mramoru. Rohy Kaʻby jsou namířeny k jednotlivým světovým stranám. Proslulý černý kámen (al-hadžar al-aswad), patrně meteorického původu, je zazděn zvenčí, v malém výklenku u východního rohu. Je rozpadlý na tři velké části a několik malých úlomků, které navzájem spojuje stříbrná obruč. Kolem původu Kaʻby, jejich jednotlivých součástí i její historie se točí řada legend, jimiž lidová religiozita vysvětluje původ i fungování tohoto velevýznamného místa. Podle islámských bájí Kaʻbu vystavěl již první člověk a zároveň první prorok Ádam (Adam) a po potopě světa ji obnovil vzor čistého monoteismu, haníf Ibráhím (Abraham). Podle legendy Ádamovi ukázal místo, kde má vystavět svatostánek monoteismu přímo archanděl Gabriel (Džibríl). Černý kámen byl ovšem tehdy ještě bílý a sloužil Ádamovi za židli. Zčernal až posléze, kdy na sebe přijal veškeré hříchy lidstva. Jedna z rozšířených legend vypráví, že Černý kámen bude v Den posledního soudu nadán lidskou řečí a tehdy vydá svědectví o každém člověku, jak se choval za živa. Další z legend uvádí, že Kaʻbu vybudoval Ibráhím, když se do údolí Mekky vrátil poté, co zapudil svou konkubínu Hagar (Hádžar) se synem Ismáʻílem (Izmaelem), kteří se uchýlili pravě tam. Hádžar údajně v zoufalství, neboť nemohla najít vodu, běhala mezi pahorky Safá a Marwa, což si poutníci dodnes připomínají v části rituálů Velké poutě (hadždž). Nakonec objevila posvátný pramen Zamzam, jemuž dal Bůh (Alláh) vytrysknout, aby je tak zachránil. Arabové věří, že Mekka je „pupkem“ světa a skutečným středem celého vesmíru. Před vlastním stvořením světa byla prý v praoceánu právě na tomto místě naplavenina a pozemský svět vznikl tak, že se odtud souš rozšířila na všechny strany. V Mekce, jak muslimové všeobecně věří, má člověk (zcela fyzicky) nejblíže do nebes (ráj). Podle arabských filologů souvisí slovo „Mekka“ etymologicky se slovesem „makka“, tedy „vysávat“, poněvadž toto město prý z každého, kdo jej navštíví, dokáže vysát všechny jeho hříchy. Celá stavba Kaʻby je pokryta silnou černou pokrývkou zhotovenou z vlny a hedvábí, které se říká kiswa. Látka bývá měděnými kroužky uchycena k mramorové podezdívce a asi ve dvou třetinách své výška obsahuje pás se zlatem vyšitými verši (áját) z Koránu a se slovy: „Není boha kromě Boha a Muhammad je posel Boží,“ což je součást muslimského vyznání víry (šaháda). Dříve se pokrývky vrstvily jedna na druhou, až hrozilo, že Kaʻba, tehdy ovšem ještě dřevěná, se může zřítit, a proto byl zaveden zvyk, že před nasazením nové látky se stará sejme a rozstříhá na kousky, jež se pak prodávají poutníkům jako ceněné talismany. Barva látky se řídila podle barvy dynastie, která měla suverenitu nad Kaʻbou. Většinou měla tato látka stejně jako dnes černou barvu, původně zavedenou dynastií ʻabbásovských chalífů, ale občas měla i jiné barvy, jako například zelenou (za vlády chalífy al-Maʼmúna), bílou (za fátimovců), červenou nebo dokonce žlutou (za sultánů z Ghazny). Dnes se tato pokrývka vyrábí v nejvýznamnější arabské zemi, v Egyptě. V severozápadní stěně Kaʻby, ve výšce asi jeden a půl metru nad zemí, se nacházejí stříbrem pobité dveře vedoucí dovnitř Kaʻby. Je tomu tak proto, aby při častých záplavách nemohla voda vniknou až do svatyně. O svátcích se ke dveřím přistavují dřevěné schůdky na kolečkách a zřízenci (tradičně vybraní eunuchové) za tučný bakšíš dovnitř pouštějí především významnější muslimy. Dřevěnou střechu svatyně podpírají tři sloupy z oloupaných kmenů a podlaha je z bílého mramoru. Na alabastrové desce na jihozápadní stěně svatyně jsou vytesána slova „Alláh“ a „Muhammad“. U stropu visí četné závěsy z rudého brokátu a velký počet zlatých a stříbrných lamp. Nalevo ode dveří stojí osmihranná dřevěná truhla, pokrytá zeleným hedvábím, v níž jsou uschovány klíče. V západním rohu vnitřního prostoru Kaʻby se nachází menší místnost s dveřmi pokrytými bohatě vyšívaným závěsem ze stejného materiálu jako pokrývka dveří Kaʻby. Tento vchod se nazývá „Brána pokání“ (Báb at-tawba) a vede k masivním dřevěným schodům na rovnou střechu Kaʻby. Poblíž Kaʻby, přesněji na severozápad od ní, stojí polokruhová zeď, zvaná hatím. Prostor mezi ní a Kaʻbou se nazývá hidžr a ten je zmíněn i v Koránu. Údajně se tam totiž nachází hrob proroka Ismáʻíla a je doloženo, že prorok Muhammad se právě tam často modlíval. Do hidžru je dnes věřícím vstup zakázán. Kaʻbu obklopuje sloupová síň, zvaná matáf, tedy „prostor k obcházení“ (tawwáf). Kolem historie Kaʻby se nahromadila dlouhá řada legend, jež patří do pokladnice muslimské lidové religiozity. Jedna z těch nejznámějších vypráví o tom, že někdy v době Muhammadova dětství tehdy dřevěná Kaʻba shořela a Mekkánci zadali stavební zakázku na její opravu jednomu křesťanskému staviteli, který na konstrukci využil dřevo z lodi, jež ztroskotala poblíž Džiddy. Poté se však rozhořel prudký spor, komu připadne ta čest zasadit do stavby Černý kámen. Mekánští notáblové se dohodli, že tuto situaci vyřeší první náhodně příchozí, jimž se stal zrovna Muhammad. Bylo to ještě v době, než se stal prorokem. Navrhl, aby čtyři nejvýznamnější předáci Qurajšovců uchopili za rohy velký kus látky, v jehož středu ležel onen kámen, do takové výšky, v níž měl být zasazen do zdiva. Poté Muhammad osobně Černý kámen zasadil tam, kam patří.
Dále k tématu
- Armstrongová, Karen. Dějiny Boha. Přel. Martina Moravcová, Štěpán Kovařík, Luboš Kropáček. Praha: Argo, 1996;
- Bahbouh, Charif, a Jiří Fleissig. Čtyři města: Mekka, Medína, Rijád, Džidda. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2018;
- Cabot, Aria, a John Fass, Vita Sgardello, eds. Poklady Orientu: Historie a kultura islámu. Přel. Andrea Poláčková. Praha: Rebo Production, 2010;
- Hattstein, Markus, a Peter Delius, eds. Islám: Umění a architektura. Přel. Klára Ježková, Jan M. Heller. Praha: Slovart, 2006;
- O’Kane, Bernard. Poklady islámu: Umělecká sláva muslimského světa. Přel. Dušan Zbavitel, Praha: Knižní klub, 2009;
- Robinson, Francis. Svět islámu. Přel. Josef Orel, Petra Eflerová, Jan Marek. Praha: Knižní klub, 1997;
- Tauer, Felix. Svět islámu: Dějiny a kultura. Praha: Vyšehrad, 2006.
Viz též: Ka‘ba (JKI-I)