křesťané (JKI-I)
křesťané (arab. masíhíjún – od sg. masíh – Pomazaný, Mesiáš; nebo nasárá – od sg. nasrání – nazarejský) Z hlediska islám. věrouky a šarí‘y patří do kategorie lidu Knihy (ahl al-kitáb), jemuž bylo zjeveno slovo boží skrze Ježíše před zjevením proroku Muhammadovi (proroci). Muslimská obec věřících a sám Prorok měli zkušenosti s kř. komunitami na severu Arab. poloostrova, v Levantě i Etiopii. Má se za to, že určité znalosti o obsahu evangelia a bible vůbec měl Muhammad zejm. ze styku s mnichy byzantských klášterů v Syropalestině, částečně z vyprávění nestoriánů (nestorianismus) a jakobitů. Islám má vůči k. výhrady doktrinální povahy. Podle šarí‘y nemají být k. násilně nuceni ke konverzi, jejich kostely a chrámy nemají být měněny v mešity a na území dár al-islám se jim má dostat ochrany muslim. moci (jinověrci). Mají se stát chráněnci (ahl az-zimma, zimmí), za což mají obci, resp. chalífátu platit daň z hlavy (džizja). Podle klasické šarí‘y si muslim může vzít za ženu křesťanku, jež automaticky konvertuje, muslimka si křesťana vzít nemůže, pokud nepřijme islám. Na území chalífátu byly k. ponechány rozsáhlé svobody – volné praktikování kultu, pěstování vinné révy a výroba alkoholu, vlastní soudnictví v oblastech rodinného a dědického práva. V islám. dějinách se v určitých dobách k. dostávali na výsluní polit. života (bývali i vezíry), jindy byli (zpravidla spolu s Židy) předmětem různých druhů ekonomické a společ. perzekuce. Významné kř. komunity dodnes žijí v Libanonu, Palestině, Sýrii, Egyptě, Iráku a Jordánsku, mnozí k. se aktivně podíleli na utváření arab. nár. identity v 19. a 20. stol.
Viz též: křesťan (JKI-K)