křest (JKI-K)
křest Svátost, kterou se kandidát (katechumen) stává členem kř. církve. Podle evangelií ustanovil k. Ježíš Kristus, který se od Jana Křtitele dal v Jordánu pokřtít „vodou a Duchem“. Rituál očistné lázně ovšem nebyl kř. zvláštností, formálně navazoval na iniciační obřady žid. prosélytů i očistné praktiky mysterijních náboženství. Křesťanství jej však vnitřně přeznačilo na obřad očišťující od hříchů a vtělující křtěnce skrze Ducha svatého do církve. Většina církví koná k. v dětském věku jako zákl. podmínku nebo znamení spásy (soteriologie). V katolicismu je k. přímo spojován s odnětím prvotního hříchu a udělením boží milosti. Některé protest. církve (baptisté) křtí až v dospělém věku na základě osobního vyznání víry. K. se provádí buď politím křtěnce vodou (alternativně v římkat. církvi a v některých protest. církvích), nebo jeho ponořením (výlučně baptisté, adventisté, Křesťanské sbory, převážně pravoslaví).