liturgie (JKI-J)
liturgie (z řec. leitúrgiá – veřejná služba) Soubor obřadů předepsaný k veřejné bohoslužbě. V judaismu se blíží význam l. pojetí v některých protest. církvích (protestantismus), kde se tak označuje předem určený průběh čtení, modliteb a zpěvů v bohoslužbě. Nejbližší hebr. termín zní seder tfilot (pořádek modliteb). Začátky l. spadají do období chrámu. V předexilním období chrámový rituál sestával z obětí a vedle nich existovaly spontánní neformulované modlitby jednotlivců, z nichž se řada dochovala v bibl. textech. Ojediněle se v bibli objevují i části formulovaných modliteb, např. vyznání pronášené těmi, kdo přinesli do chrámu oběť prvotin (bikurim; Dt 26, 5-10) nebo desátek (ma’aser; Dt 26, 13-15), kněžské požehnání (birkat kohanim; Nu 6, 24-26) či některé žalmy (halel). Účast věřících na chrámové bohoslužbě byla z větší části pasivní, omezená pouze na response amen nebo halelujah. V období babylónského exilu se vytvořily některé prvky l. charakteristické pro synagogu. Jedná se o bohoslužebná shromáždění s veřejnou modlitbou a praxi pravidelného předčítání a výkladů Tóry. Zavedení veřejné modlitby jako formy bohoslužby převzalo křesťanství i islám z judaismu. Po návratu části exulantů do Palestiny tyto prvky nezanikly, ale nadále se rozvíjely. Byl sice postupně vybudován chrám a obnovena obětní bohoslužba, ale ta byla obohacena novými liturg. prvky. Součástí chrámové bohoslužby se stala recitace Desatera (Ex 20, 1-17; Dt 5, 6-21) a tři odstavce Šema (Dt 6, 4-9; 11, 13-21; Nu 15, 37-41) rámované požehnáními. Byly také položeny základy šabatové l. a některých svátků, zejména Jom kipur a Sukot. Do konce období Mišny byla již konstituována zákl. všednodenní l., v období gaonů byla ustálena i l. šabatů a svátků v podstatě v souč. podobě a texty byly zachyceny písemně. Ve středověku pak pronikly do l. některé mystické prvky, zejména pod vlivem hnutí chasidej Aškenaz a luriánské kabaly (vítání šabatu – Kabalat šabat, noční kajícné pobožnosti – Tikun chacot ap.). S nástupem reformního judaismu došlo k některým zásahům v souladu s osvícenskou a emancipační ideologií, zejména co se týče používání hebrejštiny a místních jazyků, eschatologických pasáží, líčení obětní bohoslužby a zmínek o návratu na Sión.
Viz též: liturgie (JKI-K)