Zamzam (Islam)
Zamzam – studna a pramen nacházející se na tom nejposvátnějšém místě islámu, přímo v Posvátné mešitě (masdžid al-harám) v Mekce, přibližně 20 metrů východně od svatyně Kaʻby. Vznik pramene Zamzam souvisí s příběhem Ibráhímovy konkubíny Hádžar se synem Ismáʻílem, kteří byli zapuzeni a dorazili do nehostiné pustiny středního Hidžázu. Tam se Hádžar na místě, kde později vznikla Mekka, snažila nalézt vodu pro svého syna, který umíral žízní. Podle tradice přitom sedmkrát oběhla pahorky Safá a Marwa (což se později stalo povinnou součástí rituálů muslimské pouti). Poté se Bůh (Alláh) smiloval a vyslal za ní archanděla Džibríla, který zprudka zapíchl do země hůl a na tomto místě vytrysknul silný pramen. Jiná verze legendy uvádí, že Bůh dal vytrysknout pramenu právě na místě, kam šlápl zoufalý Ismáʻíl při svém hledání vody. Podle tradice se později Ibráhím se svým synem setkal a vypravil se s ním na místo, kde díky pramenu byl zázračně umožněn život. Na tomto místě vystavěl Kaʻbu, první svatyni věnovanou uctívání jediného Boha. Jiná verze ovšem popisuje, že Ibráhím v Mekce Kaʻbu pouze obnovil, neboť tu zbudoval již prorok Ádam, avšak těžce ji poničila potopa světa (viz Núh). Jiná legenda uvádí, že v době, kdy Mekku ovládal kmen Džurhumovců, pramen Zamzam najednou zmizel; byl to Boží trest za hříchy jejich předáků. Velevýznamný pramen znovu objevil až dědeček proroka Muhammada ʻAbdalmuttalib, jemuž se v zázračném snu (zázraky) dostalo návodu od Boha, kde zasypaný pramen hledat. Pramen Zamzam umožnil, aby v jinak nehostinné pustině vzniklo osídlení. Nebýt jej, nebylo by Mekky a dějiny by se patrně odvíjely jinak. Muslimové si tohoto faktu byli vždy vědomi a prameni Zamzam projevovali tu nejvyšší úctu. Mnozí poutníci si na památku z Mekky odvážejí právě lahvičky s vodou ze studny Zamzam, aby jí bylo po jejich smrti pokropeno pohřební roucho. Voda ze studny Zamzam má podle lidových představ zázračné léčivé účinky (prorocká medicína) a sloužila a dodnes slouží v muslimském prostředí jako hodnotný dar. Legendární představy spojují studnu Zamzam s prameny v ráji. Voda ze studny sloužila muslimům jednak k pití a jednak k rituální očistě (čistota) přímo v prostorách Posvátné mešity. V průběhu staletí se studna a její okolí stejně jako celá Posvátná mešita dočkaly četných stavebních úprav, avšak její význam a proslulost to nikterak nesnížilo.
Dále k tématu
- Al-Masʻúdí, Abú al-Hasan ʻAlí ibn al-Husajn ibn ʻAlí. Rýžoviště zlata a doly drahokamů. Přel. Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1983;
- Bahbouh, Charif, a Jiří Fleissig. Čtyři města: Mekka, Medína, Rijád, Džidda. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2018;
- Mendel, Miloš, a kol. Islám: Ideál a skutečnost. Praha: Baset, 2002;
- Mendel, Miloš. Muslimové a jejich svět: O víře, zvyklostech a smýšlení vyznavačů islámu. Praha: Dingir, 2015;
- Pauliny, Ján. Objevení Arábie a první kroky do východní Afriky. Přel. Ivan Hrbek. Praha: Panorama, 1990.
Viz též: Zamzam (JKI-I)