smrt (JKI-K): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">smrt</span> Kř. [[teologie (JKI-K)|teologie]] považuje s. za největší událost v dějinách [[spása (JKI-K)|spásy]], a to jak v osobním rozměru individuální s. konkrétního člověka, tak v dějinném rozměru vykupitelské s. [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše Krista]]. Z tohoto hlediska vymezuje s. ve třech zákl. rovinách: v rovině přirozené smrtelnosti člověka, v rovině odplaty za [[hřích (JKI-K)|hřích]] a v rovině radostného povolání k [[věčné světlo (JKI-K)|věčnému životu]]. V biologické s., jež je teologicky popsána jako oddělení [[duše (JKI-K)|duše]] od [[tělo (JKI-K)|těla]], vstupuje člověk do těsné blízkosti [[Bůh (JKI-K)|Boha]] a prohlubuje tak své lidství. Její zdůvodnění prvotním [[hřích (JKI-K)|hříchem]] je komplementární k naději, jež poskytla Ježíšova s.: „Jako jediné provinění (skrze [[Adam (JKI-J)|Adama]]) přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti (skrze Krista) přinesl všem [[ospravedlnění (JKI-K)|ospravedlnění]] a život“ (Ř 5, 18). S. je tak chápána jako přechod z jedné formy existence do druhé při zachování [[nesmrtelnost (JKI-K)|nesmrtelnosti]] duše a očekávaném [[vzkříšení (JKI-K)|vzkříšení]] těla. Opětné spojení duše a těla při Kristově [[parúsie (JKI-K)|parúsii]] definitivně otevírá [[věčnost (JKI-K)|věčnost]], jejíž charakter určí [[poslední soud (JKI-K)|poslední soud]]. |
<span id="entry">smrt</span> Kř. [[teologie (JKI-K)|teologie]] považuje s. za největší událost v dějinách [[spása (JKI-K)|spásy]], a to jak v osobním rozměru individuální s. konkrétního člověka, tak v dějinném rozměru vykupitelské s. [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše Krista]]. Z tohoto hlediska vymezuje s. ve třech zákl. rovinách: v rovině přirozené smrtelnosti člověka, v rovině odplaty za [[hřích (JKI-K)|hřích]] a v rovině radostného povolání k [[věčné světlo (JKI-K)|věčnému životu]]. V biologické s., jež je teologicky popsána jako oddělení [[duše (JKI-K)|duše]] od [[tělo (JKI-K)|těla]], vstupuje člověk do těsné blízkosti [[Bůh (JKI-K)|Boha]] a prohlubuje tak své lidství. Její zdůvodnění prvotním [[hřích (JKI-K)|hříchem]] je komplementární k naději, jež poskytla Ježíšova s.: „Jako jediné provinění (skrze [[Adam (JKI-J)|Adama]]) přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti (skrze Krista) přinesl všem [[ospravedlnění (JKI-K)|ospravedlnění]] a život“ (Ř 5, 18). S. je tak chápána jako přechod z jedné formy existence do druhé při zachování [[nesmrtelnost (JKI-K)|nesmrtelnosti]] duše a očekávaném [[vzkříšení (JKI-K)|vzkříšení]] těla. Opětné spojení duše a těla při Kristově [[parúsie (JKI-K)|parúsii]] definitivně otevírá [[věčnost (JKI-K)|věčnost]], jejíž charakter určí [[poslední soud (JKI-K)|poslední soud]]. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[smrt (JKI-J)|smrt (JKI-J)]], [[smrt (JKI-I)|smrt (JKI-I)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor|Dalibor Papoušek]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[smrt (JKI-J)|smrt (JKI-J)]], [[smrt (JKI-I)|smrt (JKI-I)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
[[Kategorie:Aut: Papoušek Dalibor]] |
||
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
[[Kategorie:JKI/Křesťanství]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
smrt Kř. teologie považuje s. za největší událost v dějinách spásy, a to jak v osobním rozměru individuální s. konkrétního člověka, tak v dějinném rozměru vykupitelské s. Ježíše Krista. Z tohoto hlediska vymezuje s. ve třech zákl. rovinách: v rovině přirozené smrtelnosti člověka, v rovině odplaty za hřích a v rovině radostného povolání k věčnému životu. V biologické s., jež je teologicky popsána jako oddělení duše od těla, vstupuje člověk do těsné blízkosti Boha a prohlubuje tak své lidství. Její zdůvodnění prvotním hříchem je komplementární k naději, jež poskytla Ježíšova s.: „Jako jediné provinění (skrze Adama) přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti (skrze Krista) přinesl všem ospravedlnění a život“ (Ř 5, 18). S. je tak chápána jako přechod z jedné formy existence do druhé při zachování nesmrtelnosti duše a očekávaném vzkříšení těla. Opětné spojení duše a těla při Kristově parúsii definitivně otevírá věčnost, jejíž charakter určí poslední soud.
Viz též: smrt (JKI-J), smrt (JKI-I)