inkvizice (JKI-K)

inkvizice (z lat. inquisitio – pátrání, vyšetřování) Soudní instituce římkat. církve sloužící k vyhledávání a potírání herezí, čarodějnictví, černé magie, alchymie apod. Už papež Lucius III. (1181-1185) nařídil v dekretu Ad abolendum (1184), aby biskupové v rámci svých diecézí pátrali po hereticích a provinilce, kteří se nechtějí napravit, předávali světské moci. V konfrontaci s hnutím katarů však tento biskupský systém selhával, a Řehoř IX. (1227-1241) proto bulami Ille humani generis a Licet ad capiendos (1233) zřídil funkci oficiálních papežských inkvizitorů a vyhledáváním kacířů pověřil řád dominikánů, k nimž o málo později přibyli také františkáni. Centralizační proces, posílený rozhodnutím 4. lateránského koncilu o boji proti kacířství (1215), završil Inocenc IV. (1243-1254) bulou Ad extirpanda (1252), v níž potvrdil ustavení trvalých inkvizičních tribunálů a vyslovil souhlas s mučením obviněných. Inkvizitoři, kteří se prakticky stali žalobci i soudci v jedné osobě, mohli zahájit tajné soudní řízení nejen na základě obvyklé obžaloby (per accusationem), ale také na základě (často anonymního) udání (per denuntiationem) nebo vlastního vyhledání (per inquisitionem) podezřelého. Viníci, kteří byli usvědčeni a nepřistoupili na vyžadované pokání, byli předáni světské moci a zpravidla upáleni. Proti hrozbě šířícího se protestantismu ustavil Pavel III. (1534-1549) bulou Licet ab initio (1542) Svaté oficium (Sanctum officium) jako nejvyšší apelační dvůr ve věcech víry, kterému sám předsedal. Svaté oficium, začleněné 1588 do systému řím. kongregací jako Kongregace Svatého oficia (Congregatio Sancti Officii) či Kongregace pro římskou a universální inkvizici (Sacra Congregatio Romanae et Universalis Inquisitionis), se stalo význ. nástrojem prosazování papežské moci. Po další reorganizaci provedené 1908 Piem X. (1903-1914) byl 1965 nejvyšší úřad i. přejmenován Pavlem VI. (1963-1978) na Kongregaci pro nauku víry (Sacra Congregatio pro Doctrina Fidei) a náplň jeho činnosti byla v duchu aggiornamenta vnitřně reorientována. – Odlišnou cestou se vyvíjela i. ve Španělsku, Portugalsku a jejich zámořských državách, kde byla za souhlasu papeže přímo podřízena královské koruně. Špan. i. zřízená původně Ferdinandem Aragonským (1452-1516) a Isabelou Kastilskou (1451-1504) na podporu reconquisty a schválená 1478 Sixtem IV. (1471-1484) zahájila 1480 rozsáhlé pronásledování morisků a maranů, později také stoupenců protestantismu. V masových procesech vrcholících okázalým vyhlašováním rozsudků a veřejným upalováním kacířů (autodafé) proslul již první velký inkvizitor, dominikán Tomás Torquemada (1420-1498), který od 1483 předsedal nově zřízenému Nejvyššímu inkvizičnímu tribunálu, zvanému zkráceně Suprema (Suprémo Tribunal de la Santa Inquisición). Ve Španělsku byla i. zrušena 1834, v Portugalsku působila podle špan. vzoru v letech 1536-1821.

Viz též: inkvizice (JKI-I)

Dalibor Papoušek