kalvinismus (JKI-K)
kalvinismus Jeden z hl. směrů protestantismu, který vznikl v průběhu reformace ve Švýcarsku. Teol. systém utvářený Janem Kalvínem byl přijímán v neluterských reformovaných církvích. S luterstvím sdílí 1. přesvědčení o závaznosti Písma pro život víry (sola Scriptura), 2. nedůvěru k lidské svobodě po Adamově pádu (sola gratia), 3. jistotu ospravedlnění pouhou vírou (sola fide). Pozdější Kalvínovi žáci formulují výrazně učení o dvojí predestinaci, jedněch k spáse, druhých k zatracení (arminiáni, ortodoxie kalvínská). Na rozdíl od luterství odmítá k. nadřazenost státu nad církví. V učení o večeři Páně stojí mezi M. Lutherem (reálná přítomnost Kristova v eucharistii) a U. Zwinglim (prostý symbol) a nepříliš zřetelně je formuluje. Striktní k. utvářel Druhé helvetské vyznání (1566), jež bylo přijato v mnoha reformačních církvích (Heidelberský katechismus, Dordrechtská synoda). 1622 se stal státním náboženstvím v Holandsku, hluboké kořeny zapustil ve Skotsku (John Knox, 1513-1572) a utvářel život četných církví i sekt v Sev. Americe. Třebaže v 18. a 19. stol. slábne a ztrácí na vyznavačské určitosti, zůstal teol. pozadím dialektické teologie se svým důrazem na boží svobodnou svrchovanost, jak ji akcentuje Karl Barth. V Čechách a na Moravě se po vydání tolerančního patentu 1781 (josefinismus) hlásila většina čes. nekatolíků k helvetskému vyznání. Reformovaná církev se spojila 1918 s luterskými evangelíky a vytvořila tak Českobratrskou církev evangelickou.