Mekka (JKI-I)
Mekka (arab. Makka al-mukarrama – uctívaná) Pův. město na křižovatce karavanních cest v oblasti Hidžázu (stř. Arábie), středisko usedlé arab. civilizace, místo význ. předislám. polyteistických kultů. Rodiště proroka Muhammada, duch. centrum islám. světa, jehož střed tvoří svatyně Ka‘ba. Do M. a okolí se koná pouť. Přestože v dějinách chalífátu byla M. na okraji polit. dění, její posvátný statut se nezměnil. Je místem soupeření sunny, ší‘y a heretických sekt (hereze). Velkou mešitu kolem Ka‘by postavil umajjovský chalífa Walíd (705-715), 747 byla M. krátce obsazena cháridžovci (cháridža), za vlády abbásovského chalífy al-Ma‘múna (813-833) ji drželi stoupenci Alího Ibn Abí Tálib (ší‘a), 930 byla obsazena karmaty, později se dostala pod vliv ší‘itských Fátimovců. Od té doby se vládci M. začali titulovat šarífové (šaríf – arab. čestný, ctnostný) – epiteton potomků Hasana, syna Alího a Fátimy. Šarífové byli polit. i náb. nezávislí na chalífátu. 1250 byla M. pod vlivem egypt. mamlúků, od 20. let 16. stol. pod správou Osmanské říše. 1803 obsazena wahhábovci (wahhábíja); následoval vleklý boj s Osmanskou říší o nadvládu. Poslední mekský šaríf Husajn chtěl 1916 s britskou pomocí obnovit arab. chalífát, ale projekt se nezdařil a 1924 M. ovládli Sa‘údovci. Přístup do M. je pro jinověrce dodnes formálně zakázán (haram). M. je dnes moderní centrum islám. světa, ve zvláštní péči sa‘údovského režimu, s řadou kulturních a náb. institucí.
Viz též: poutní místa (JKI-K)