kněz (JKI-K)
kněz (řec. hiereús, lat. sacerdos) Profesionální vykonavatel a představitel veřejného kultu. V pojetí kněžství křesťanství navázalo na žid. chápání k. jako vykonavatelů chrámových obětí. Idea kněžství (řec. hiereúma, lat. sacerdotium) tak byla zpočátku vázána na obět eucharistie a od 2. stol. spojována především s biskupy. S šířením křesťanství a zakládáním nových farností byly kněžskou službou stále více pověřováni také presbyteři, kteří nakonec tvořili nejpočetnější složku kněžstva (srov. angl. priest, něm. Priester – obojí z řec. presbyteros – starší), posílenou posléze jáhny (z řec. diakonos – služebník, pomocník). V kat. církvi tvoří k. zvláštní skupinu nazývanou klérus, oddělenou od laiků speciální ordinací zajišťující apoštolskou sukcesi a pojetím kněžství jako svátosti. Protestantismus naproti tomu rozvinul ideu všeobecného kněžství, která ostrou hranici mezi klérem a laiky v různé intenzitě, podle příslušnosti ke konkrétní protest. církvi nebo denominaci, ruší. K ideji všeobecného kněžství nověji částečně přistoupil také katolicismus v umírněné podobě laického apoštolátu.
Viz též: kněz (JKI-J), duchovenstvo (JKI-I)