starokatolická církev (JKI-K)

starokatolická církev Skupina malých nár. církví odštěpených (schizma) od římskokatolické církve a sdružených na základě tzv. Utrechtské deklarace (1889). Vedle utrechtské církve, ustavené už 1724, k nim patří zejména s.c. v Německu, Švýcarsku a Rakousku, které vznikly na protest proti dogmatu o papežské neomylnosti schválenému 1. vatikánským koncilem (1869-1870). Dogma vyvolalo nespokojenost mnohých něm. kat. teologů i věřících, opírajících se názorově o argumenty mnichovského profesora dogmatiky Johanna Ignaze Döllingera (1799-1890). K oficiálnímu vzniku s.c. došlo na sjezdu odpůrců papežské neomylnosti 22.-24. září 1871 v Mnichově, na dalším kongresu 1872 byl schválen její círk. řád. 1873 byl zvolen a holandským jansenistickým arcibiskupem ordinován (ordinace) první starokat. biskup Josef Hubert Reinkens, profesor teologie na vratislavské univerzitě, jehož sídlem se stal Bonn. S.c. je blízká římkat. církvi počtem svátostí i liturgií, odmítá však primát papeže, celibát kněží, odpustky, uctívání svatých, půsty a soukromou zpověď. Společně s pravoslavím přijímá episkopální zřízení, dogma o obecné (katolické) církvi a koncily konané do schizmatu 1054, s protestanty se shoduje v důrazu na nár. liturg. jazyk, přijímání pod obojí a synodální zřízení. Základ věrouky spatřuje v bibli a kř. tradici (neuznává ovšem některá biblí nedoložená ustanovení římkat. církve), ve starokř. vyznáních víry, v usnesení prvních sedmi ekum. koncilů (325-787) a v Utrechtské deklaraci biskupů s.c. z 24. 9. 1889. Od 1932 je s.c. v těsném spojení s anglikánskou církví. Na našem území vznikla brzy po 1870 s biskupstvím ve Varnsdorfu, 1949 byla její činnost legalizována.

Dalibor Papoušek
Helena Pavlincová

Viz též heslo Starokatolická církev v encyklopedii České církve a náboženské společnosti (2020)