Jeruzalém (JKI-I)

Jeruzalém (arab. al-Kuds – svátost, neomylnost, často užívaný s epitetem aš-šaríf – ctnostný) Město v palestinské Judeji 30 km záp. od Mrtvého moře, pův. zvané také al-bajt al-mukaddas (Svatý dům). J. je po Mekce a Medíně označován za třetí haram. Posvátnost J. pro islám vyplývá zejm. ze spojení s Tórou a islám. naukou o prorocích, jež ctí všechny sz. zvěstovatele slova božího. Podobně si islám asociuje J. s osobou Ježíše. Nejdůležitější pro zasazení J. do islám. učení je motiv Prorokovy noční pouti (isrá) a vystoupení na nebesa (mi‘rádž). Korán (17: 1) o J. referuje jako o „Nejzazší mešitě“ (al-Masdžid al-aksá), čímž se míní skála nad zdí žid. chrámu. Islám. dějiny J. se píší od 638, kdy ho muslim. vojska obsadila. Chalífa Umar po vstupu do J. vykonal v doprovodu byzantského patriarchy modlitbu na schodech Chrámu božího hrobu, kde se poklonil proroku Ježíši. Kř. řec. a aram. obyvatelstvo a enklávy Židů měly i poté značnou autonomii a nebyly nuceny ke konverzi. Ochranu majetku a svobodu víry zaručil chalífa Umar. Muslimové se vědomě neintegrovali do kř. společnosti. Jinověrcům byla pouze uložena daň z hlavy (džizja) a byla požadována loyalita v dalším džihádu muslimů proti Byzanci. Bylo zakázáno, aby se kř. kostely měnily v mešity a muslimové neměli jinověrce bezdůvodně urážet pro jejich víru. Prestiž J. vzrostla za vlády Umajjovců (chalífát). Na sklonku vlády Abd al-Malika (685-705) začala stavba mešity Kubbat as-sachra (Kopule skály), zásluhu na ní má však až chalífa al-Walíd (705-715). Skála na Chrámové hoře se měla též stát poutním místem, předmětem zbožného uctívání a rituálního obcházení jako Ka‘ba. Ke Kubbat as-sachra, v jejímž interiéru se skála nachází, konají muslimové pouti. Za Abd al-Malika byla také byzantská bazilika na Chrámové hoře přebudována v mešitu s názvem al-Aksá. 1099 dobyli J. křižáci (křížové výpravy), kteří zmasakrovali všechno obyvatelstvo včetně křesťanů a mešity změnili v kostely. 1187 J. dobyl sultán Saláh ad-Dín Ibn Júsuf (Saladin). Mezi 1250-1517 patřil J. pod správu egypt. mamlúků a poté Osmanské říše. Osmanská správa respektovala právo vstupu příslušníků kř. a žid. vyznání ke svým svatyním, pouze ve 2. pol. 19. stol. byl jinověrcům zakázán vstup do islám. posvátného okrsku na Chrámové hoře. Od 1881 začala imigrace evrop. Židů v rámci rodícího se sionistického hnutí (sionismus). Po 1. svět. válce byl J. hl. městem britského mandátu nad Palestinou. 1947 OSN rozhodla udělit J. mezinár. status, což se vzhledem k 1. žid.-arab. válce (1948-1949) neuskutečnilo. Vých. část (Staré město) zůstala pod správou Jordánska. V červnové válce 1967 Izrael obsadil celé město, 1980 ho anektoval a prohlásil nedělitelným hl. městem Izraele. J. v držení žid. státu je z hlediska islám. nauky nepřijatelným stavem. J. je v islám. protiizraelské argumentaci jedním z hl. témat.

Miloš Mendel

Viz též: Jeruzalém (JKI-J), Jeruzalém (JKI-K)