encyklika (JKI-K)

encyklika (z řec. kyklos – okruh) Okružní list, oběžník, jímž se papež obrací ke „spolubratřím v biskupském úřadě, kléru, řádovým bratřím a sestrám, věřícím kat. církve a ke všem lidem dobré vůle“ s výkladem, vysvětlením či řešením různých otázek věroučných, společ., hospodářsko-polit., morálních atd. Jazykem e. je obvykle latina a její název představují první slova textu (např. Mater et magistra – Matka a učitelka). E. se zřejmě vyvinula z biskupských dekretů, které od 4. stol. sloužily jako formální základy pro vytváření kanonického práva. Za jeden z prvních dokumentů závazného a neomylného rázu bývá považována Epistola dogmatica ad Flavianum papeže Lva I. (440-461), odsuzující monofyzitismus, byť nemá universalistický charakter e. Zatímco ve středověku se více setkáváme s bulami, od novověku, zejm. od 19. stol., význam e. roste. Protože forma e. umožňuje vstupovat hluboko do společ. života a různou měrou ovlivňovat některé rysy jeho vývoje, patří značná pozornost tzv. sociálním e. Jejich účelem je nejen hodnotit a komentovat hlavní znaky soc. rozvoje moderní evrop. (a v posledních desetiletích i globální) kultury, ale prezentovat i principy kat. soc. etiky, představy o optimální podobě hospodářského řádu, vlastnických vztazích, pojetí práce apod. a podávat náměty na jejich transformaci v duchu soc. spravedlnosti, solidarity a smíru. Dějiny soc. e. sahají k pontifikátu Lva XIII., který 1891 vydal e. Rerum novarum. Je to ostrá kritika vývoje kapitalismu 2. pol. 19. stol., upozorňující na problémy soustředění společ. bohatství na jednom úzkém pólu společnosti a masovou chudobu na straně druhé. Ohledně formy vlastnictví vymezuje zákl. principy, recipované všemi dalšími sociálními e.; přirozené je zachování soukromého vlastnictví, které podporuje píli, šetrnost, soběstačnost, aktivitu. V rozdělení soukromého vlastnictví však není spravedlnost; aby si ji proletáři vymohli, mají se sdružovat do kř. dělnických organizací. Vedle toho důležitou roli při zachování soc. spravedlnosti přisuzuje Lev XIII. státu. Pius XI. navázal na směrnice řešení soc. otázky e. Quadragesimo anno (1931). Konstatuje její jisté zlepšení, které vidí v přijetí vlivu kat. soc. učení až do úrovně státní soc. politiky, a samostatně rozvíjí zejm. individuální a soc. aspekty vlastnictví a vztah práce a kapitálu. E. Mater et magistra Jana XXIII. (1961) už konstatuje mnohé nové jevy rozvoje moderní civilizace, které v důsledcích vedou k prohlubování rozdílů zejm. ve svět. hospodářském měřítku. Vyžaduje, aby se společ. pokrok hodnotil i z této stránky a podle principu soc. spravedlnosti. K tomu slouží soc. funkce stvrzeného soukromého vlastnictví. Globální pohled e. na problematiku hospodářského řádu otevřel jako jeden z prvních dokumentů tohoto druhu perspektivu soc. učení, přesahující dosavadní europocentrismus. To se odrazilo v e. Populorum progressio Pavla VI. (1967), věnované především soc. spravedlnosti ve vztahu k rozvojovým zemím a nutnosti pomáhat jim podle principu solidarity a dosahování obecného blaha. Tato e. už jednoznačně globalizuje soc. nauku a mluví o solidárním vývoji lidstva. Pokračující etizace problematiky hospodářského uspořádání je zřetelná u Jana Pavla II. a jeho e. Laborem exercens (1981). Stále hlubší soc. i polit. rozpory mezi vyspělými státy (Severem) a nerozvinutými oblastmi (Jihem) jsou produktem vývoje jedné (evrop.) kultury s jejími zákl. determinantami, z nichž nejdůležitější je jednostranný materialismus. Tento důležitý náznak interkulturního vidění celé problematiky se plně rozvinul v e. Sollicitudo rei socialis (1987), zřejmě nejvýzn. soc. e. od Rerum novarum. Klade se zde etické rovnítko mezi oba společ. řády Severu, které nemají předpoklady hrát dominantní roli v globálním uspořádání. Jejich přecenění role jednostranně pojatého pokroku je učinilo nezpůsobilými k „být“ ve smyslu naplňování zákl. lidského poslání a nutí je žít kultem „mít“. Tím popírají lidskou důstojnost i svou mravní kvalifikaci a prohlubují světovou soc. nespravedlnost. Přenesením úvahové osy od intrakulturního vidění k vidění interkulturnímu spojil papež řešení soc. otázky s výzkumem kulturní dimenze této problematiky. To je nesmírně závažný podnět, který však nedošel dalšího rozvedení, protože e. Centesimus annus (1991) ke stému výročí Rerum novarum znamenala dílčí odklon od této linie a místy podlehla dobově podmíněnému triumfalismu, opřenému o hodnocení společ. přeměn v Evropě v letech 1989-1990. K tématům dalších e. Jana Pavla II. patří např. morální teologie (Veritatis splendor, 1993), odmítnutí plánovaného rodičovství, euthanasie a potratů (Evangelium vitae, 1995), rozvoj ekumenismu (Ut unum sint, 1995) a v návaznosti na e. Lva III. Aeterni Patris (1879; novotomismus) rovněž vztah rozumu a filosofie (Fides et ratio, 1998). V pořadí 14. e. se zabývá svátostí pokání a eucharistie (Ecclesia de Eucharistia, 2003).

Břetislav Horyna

Sociální učení církve

Název	Rok	Papež	Obsah
Rerum novarum	1891	Lev XIII.	dělnická otázka; právo na soukromé vlastnictví; obhajoba mzdového systému a práva dělníků vytvářet odbory; proti třídnímu boji
Quadragesimo anno	1931	Pius XI.	obnovení sociálního organismu a jeho přizpůsobení právní normě evangelia; 40. výročí Rerum novarum; křesťanská odpověď na problémy rozvinutého kapitalismu; princip subsidiarity
Mater et magistra	1961	Jan XXIII.	sociální změny ve světě křesťanského učení; soukromé vlastnictví – záruka svobody, odpovědnosti a sociálního rozvoje
Pacem in terris	1963	Jan XXIII.	mír mezi národy, lidská práva
Gaudium et spes	1965	Pavel VI.	konstituce 2. vatikánského koncilu; o církvi v dnešním světě
Populorum progressio	1967	Pavel VI.	rozvojové země a solidarita lidstva
Octogesima adveniens	1971	Pavel VI.	apoštolský list k 80. výročí Rerum novarum
Laborem exercens	1981	Jan Pavel II.	90. výročí Rerum novarum; důstojnost práce
Sollicitudo rei socialis	1987	Jan Pavel II.	20. výročí Populorum progressio; rozvoj
Centesimus annus	1991	Jan Pavel II.	100. výročí Rerum novarum; třetí svět a bývalé komunistické země východní Evropy; lidská svoboda, etika a náboženství
Deus caritas est	2005	Benedikt XVI.	podstata křesťanské lásky
Caritas in veritate	2009	Benedikt XVI.	láska a rozvoj
Laudato si‘	2015	František	kritika konzumerismu, životní prostředí
Fratelli tutti	2020	František	bratrství mezi lidmi