Jeruzalém (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy "viz též" vždy až po jménu autora hesla) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">Jeruzalém</span> (arab. al-Kuds – svátost, neomylnost, často užívaný s epitetem aš-šaríf – ctnostný) Město v palestinské Judeji 30 km záp. od Mrtvého moře, pův. zvané také al-bajt al-mukaddas (Svatý dům). J. je po [[Mekka (JKI-I)|Mekce]] a [[Medína (JKI-I)|Medíně]] označován za třetí [[harám (JKI-I)|haram]]. Posvátnost J. pro [[islám (JKI-I)|islám]] vyplývá zejm. ze spojení s [[Tóra (JKI-I)|Tórou]] a islám. naukou o [[proroci (JKI-I)|prorocích]], jež ctí všechny sz. zvěstovatele [[slovo boží (JKI-I)|slova božího]]. Podobně si islám asociuje J. s osobou [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše]]. Nejdůležitější pro zasazení J. do islám. učení je motiv Prorokovy [[noční pouť (JKI-I)|noční pouti]] (isrá) a vystoupení na nebesa (mi‘rádž). [[korán (JKI-I)|Korán]] (17: 1) o J. referuje jako o „Nejzazší mešitě“ (al-Masdžid al-aksá), čímž se míní skála nad zdí žid. [[chrám (JKI-J)|chrámu]]. Islám. dějiny J. se píší od 638, kdy ho muslim. vojska obsadila. [[chalífa (JKI-I)|Chalífa]] Umar po vstupu do J. vykonal v doprovodu byzantského patriarchy [[modlitba (JKI-I)|modlitbu]] na schodech Chrámu božího hrobu, kde se poklonil proroku Ježíši. Kř. řec. a aram. obyvatelstvo a enklávy [[Židé (JKI-I)|Židů]] měly i poté značnou autonomii a nebyly nuceny ke [[konverze (JKI-I)|konverzi]]. Ochranu majetku a svobodu víry zaručil chalífa Umar. Muslimové se vědomě neintegrovali do kř. společnosti. [[jinověrci (JKI-I)|Jinověrcům]] byla pouze uložena [[daň z hlavy (JKI-I)|daň z hlavy]] (džizja) a byla požadována loyalita v dalším [[džihád (JKI-I)|džihádu]] muslimů proti Byzanci. Bylo zakázáno, aby se kř. [[kostel (JKI-K)|kostely]] měnily v [[mešita (JKI-I)|mešity]] a muslimové neměli jinověrce bezdůvodně urážet pro jejich víru. Prestiž J. vzrostla za vlády Umajjovců ([[chalífát (JKI-I)|chalífát]]). Na sklonku vlády Abd al-Malika (685-705) začala stavba mešity Kubbat as-sachra (Kopule skály), zásluhu na ní má však až chalífa al-Walíd (705-715). Skála na Chrámové hoře se měla též stát [[poutní místa (JKI-I)|poutním místem]], předmětem zbožného uctívání a rituálního obcházení jako [[Ka‘ba (JKI-I)|Ka‘ba]]. Ke Kubbat as-sachra, v jejímž interiéru se skála nachází, konají muslimové pouti. Za Abd al-Malika byla také byzantská bazilika na Chrámové hoře přebudována v mešitu s názvem al-Aksá. 1099 dobyli J. křižáci ([[křížové výpravy (JKI-I)|křížové výpravy]]), kteří zmasakrovali všechno obyvatelstvo včetně křesťanů a mešity změnili v kostely. 1187 J. dobyl sultán Saláh ad-Dín Ibn Júsuf (Saladin). Mezi 1250-1517 patřil J. pod správu egypt. [[mamlúk (JKI-I)|mamlúků]] a poté Osmanské říše. Osmanská správa respektovala právo vstupu příslušníků kř. a žid. vyznání ke svým svatyním, pouze ve 2. pol. 19. stol. byl jinověrcům zakázán vstup do islám. posvátného okrsku na Chrámové hoře. Od 1881 začala imigrace evrop. Židů v rámci rodícího se sionistického hnutí ([[sionismus (JKI-J)|sionismus]]). Po 1. svět. válce byl J. hl. městem britského mandátu nad Palestinou. 1947 OSN rozhodla udělit J. mezinár. status, což se vzhledem k 1. žid.-arab. válce (1948-1949) neuskutečnilo. Vých. část (Staré město) zůstala pod správou Jordánska. V červnové válce 1967 Izrael obsadil celé město, 1980 ho anektoval a prohlásil nedělitelným hl. městem Izraele. J. v držení žid. státu je z hlediska islám. nauky nepřijatelným stavem. J. je v islám. protiizraelské argumentaci jedním z hl. témat. |
<span id="entry">Jeruzalém</span> (arab. al-Kuds – svátost, neomylnost, často užívaný s epitetem aš-šaríf – ctnostný) Město v palestinské Judeji 30 km záp. od Mrtvého moře, pův. zvané také al-bajt al-mukaddas (Svatý dům). J. je po [[Mekka (JKI-I)|Mekce]] a [[Medína (JKI-I)|Medíně]] označován za třetí [[harám (JKI-I)|haram]]. Posvátnost J. pro [[islám (JKI-I)|islám]] vyplývá zejm. ze spojení s [[Tóra (JKI-I)|Tórou]] a islám. naukou o [[proroci (JKI-I)|prorocích]], jež ctí všechny sz. zvěstovatele [[slovo boží (JKI-I)|slova božího]]. Podobně si islám asociuje J. s osobou [[Ježíš (JKI-K)|Ježíše]]. Nejdůležitější pro zasazení J. do islám. učení je motiv Prorokovy [[noční pouť (JKI-I)|noční pouti]] (isrá) a vystoupení na nebesa (mi‘rádž). [[korán (JKI-I)|Korán]] (17: 1) o J. referuje jako o „Nejzazší mešitě“ (al-Masdžid al-aksá), čímž se míní skála nad zdí žid. [[chrám (JKI-J)|chrámu]]. Islám. dějiny J. se píší od 638, kdy ho muslim. vojska obsadila. [[chalífa (JKI-I)|Chalífa]] Umar po vstupu do J. vykonal v doprovodu byzantského patriarchy [[modlitba (JKI-I)|modlitbu]] na schodech Chrámu božího hrobu, kde se poklonil proroku Ježíši. Kř. řec. a aram. obyvatelstvo a enklávy [[Židé (JKI-I)|Židů]] měly i poté značnou autonomii a nebyly nuceny ke [[konverze (JKI-I)|konverzi]]. Ochranu majetku a svobodu víry zaručil chalífa Umar. Muslimové se vědomě neintegrovali do kř. společnosti. [[jinověrci (JKI-I)|Jinověrcům]] byla pouze uložena [[daň z hlavy (JKI-I)|daň z hlavy]] (džizja) a byla požadována loyalita v dalším [[džihád (JKI-I)|džihádu]] muslimů proti Byzanci. Bylo zakázáno, aby se kř. [[kostel (JKI-K)|kostely]] měnily v [[mešita (JKI-I)|mešity]] a muslimové neměli jinověrce bezdůvodně urážet pro jejich víru. Prestiž J. vzrostla za vlády Umajjovců ([[chalífát (JKI-I)|chalífát]]). Na sklonku vlády Abd al-Malika (685-705) začala stavba mešity Kubbat as-sachra (Kopule skály), zásluhu na ní má však až chalífa al-Walíd (705-715). Skála na Chrámové hoře se měla též stát [[poutní místa (JKI-I)|poutním místem]], předmětem zbožného uctívání a rituálního obcházení jako [[Ka‘ba (JKI-I)|Ka‘ba]]. Ke Kubbat as-sachra, v jejímž interiéru se skála nachází, konají muslimové pouti. Za Abd al-Malika byla také byzantská bazilika na Chrámové hoře přebudována v mešitu s názvem al-Aksá. 1099 dobyli J. křižáci ([[křížové výpravy (JKI-I)|křížové výpravy]]), kteří zmasakrovali všechno obyvatelstvo včetně křesťanů a mešity změnili v kostely. 1187 J. dobyl sultán Saláh ad-Dín Ibn Júsuf (Saladin). Mezi 1250-1517 patřil J. pod správu egypt. [[mamlúk (JKI-I)|mamlúků]] a poté Osmanské říše. Osmanská správa respektovala právo vstupu příslušníků kř. a žid. vyznání ke svým svatyním, pouze ve 2. pol. 19. stol. byl jinověrcům zakázán vstup do islám. posvátného okrsku na Chrámové hoře. Od 1881 začala imigrace evrop. Židů v rámci rodícího se sionistického hnutí ([[sionismus (JKI-J)|sionismus]]). Po 1. svět. válce byl J. hl. městem britského mandátu nad Palestinou. 1947 OSN rozhodla udělit J. mezinár. status, což se vzhledem k 1. žid.-arab. válce (1948-1949) neuskutečnilo. Vých. část (Staré město) zůstala pod správou Jordánska. V červnové válce 1967 Izrael obsadil celé město, 1980 ho anektoval a prohlásil nedělitelným hl. městem Izraele. J. v držení žid. státu je z hlediska islám. nauky nepřijatelným stavem. J. je v islám. protiizraelské argumentaci jedním z hl. témat. |
||
| − | |||
| − | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Jeruzalém (JKI-J)|Jeruzalém (JKI-J)]], [[Jeruzalém (JKI-K)|Jeruzalém (JKI-K)]] |
||
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]''<br /> |
||
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[Jeruzalém (JKI-J)|Jeruzalém (JKI-J)]], [[Jeruzalém (JKI-K)|Jeruzalém (JKI-K)]] |
||
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 21:37
Jeruzalém (arab. al-Kuds – svátost, neomylnost, často užívaný s epitetem aš-šaríf – ctnostný) Město v palestinské Judeji 30 km záp. od Mrtvého moře, pův. zvané také al-bajt al-mukaddas (Svatý dům). J. je po Mekce a Medíně označován za třetí haram. Posvátnost J. pro islám vyplývá zejm. ze spojení s Tórou a islám. naukou o prorocích, jež ctí všechny sz. zvěstovatele slova božího. Podobně si islám asociuje J. s osobou Ježíše. Nejdůležitější pro zasazení J. do islám. učení je motiv Prorokovy noční pouti (isrá) a vystoupení na nebesa (mi‘rádž). Korán (17: 1) o J. referuje jako o „Nejzazší mešitě“ (al-Masdžid al-aksá), čímž se míní skála nad zdí žid. chrámu. Islám. dějiny J. se píší od 638, kdy ho muslim. vojska obsadila. Chalífa Umar po vstupu do J. vykonal v doprovodu byzantského patriarchy modlitbu na schodech Chrámu božího hrobu, kde se poklonil proroku Ježíši. Kř. řec. a aram. obyvatelstvo a enklávy Židů měly i poté značnou autonomii a nebyly nuceny ke konverzi. Ochranu majetku a svobodu víry zaručil chalífa Umar. Muslimové se vědomě neintegrovali do kř. společnosti. Jinověrcům byla pouze uložena daň z hlavy (džizja) a byla požadována loyalita v dalším džihádu muslimů proti Byzanci. Bylo zakázáno, aby se kř. kostely měnily v mešity a muslimové neměli jinověrce bezdůvodně urážet pro jejich víru. Prestiž J. vzrostla za vlády Umajjovců (chalífát). Na sklonku vlády Abd al-Malika (685-705) začala stavba mešity Kubbat as-sachra (Kopule skály), zásluhu na ní má však až chalífa al-Walíd (705-715). Skála na Chrámové hoře se měla též stát poutním místem, předmětem zbožného uctívání a rituálního obcházení jako Ka‘ba. Ke Kubbat as-sachra, v jejímž interiéru se skála nachází, konají muslimové pouti. Za Abd al-Malika byla také byzantská bazilika na Chrámové hoře přebudována v mešitu s názvem al-Aksá. 1099 dobyli J. křižáci (křížové výpravy), kteří zmasakrovali všechno obyvatelstvo včetně křesťanů a mešity změnili v kostely. 1187 J. dobyl sultán Saláh ad-Dín Ibn Júsuf (Saladin). Mezi 1250-1517 patřil J. pod správu egypt. mamlúků a poté Osmanské říše. Osmanská správa respektovala právo vstupu příslušníků kř. a žid. vyznání ke svým svatyním, pouze ve 2. pol. 19. stol. byl jinověrcům zakázán vstup do islám. posvátného okrsku na Chrámové hoře. Od 1881 začala imigrace evrop. Židů v rámci rodícího se sionistického hnutí (sionismus). Po 1. svět. válce byl J. hl. městem britského mandátu nad Palestinou. 1947 OSN rozhodla udělit J. mezinár. status, což se vzhledem k 1. žid.-arab. válce (1948-1949) neuskutečnilo. Vých. část (Staré město) zůstala pod správou Jordánska. V červnové válce 1967 Izrael obsadil celé město, 1980 ho anektoval a prohlásil nedělitelným hl. městem Izraele. J. v držení žid. státu je z hlediska islám. nauky nepřijatelným stavem. J. je v islám. protiizraelské argumentaci jedním z hl. témat.
Viz též: Jeruzalém (JKI-J), Jeruzalém (JKI-K)