biskup (JKI-K)
biskup (z řec. episkopos – dozorce) V římkat. církvi hodnostář, zaujímající v círk. hierarchii jeden z vyšších stupňů. B. jsou považováni za zástupce apoštolů a následují v nepřetržité posloupnosti. Předpokladem výkonu funkce je biskupské svěcení (ordinace). B. mají právo udělovat svátost biřmování, světit na kněze a posvěcovat (např. kostely; svátostiny). B. (ordináři) vykonávají soudní pravomoc nad svou diecézí, dozírají na farnosti a udělují výjimky (dispens). Svou činnost soustřeďují k poslání kněžskému, učitelskému a pastýřskému. Vnějšími znaky b. jsou fialová klerika, kříž na prsou, prsten, mitra, berla. Ve větších diecézích pomáhají b. další (titulární) biskupové (světící, pomocní). – V pravoslaví světí a ustavuje b. (archijereje) biskupský sbor dané autokefální církve. B. stojí v čele eparchie a má nad ní plnou duch. pravomoc. – V protestantismu si episkopální zřízení zachovala anglikánská církev, luterství, metodisté, jednota bratrská i starokatolická církev (v ČR též Církev čs. husitská). Role b. je tu však omezena jen na liturgické, nikoli administrativní funkce.