islám v Evropě (JKI-I)
islám v Evropě Menšinové, ale s dějinami i současností kontinentu výrazně spjaté náboženství. Z hist. hlediska lze přítomnost i.E. rozdělit do pěti vývojových typů:
1. Vztahuje se ke staleté přítomnosti islámu ve Španělsku, resp. Portugalsku (Andalusie, 711-1492) a muslim. vládě nad Sicílií, již. Itálií a Maltou (asi 690-1090). Obě území kř. Evropa dobyla zpět (reconquista), ale vliv arab.-islám. civilizace zůstal trvale přítomen. Projevuje se dodnes v antropologických rysech, mentalitě, životním stylu, některých zvycích, lidové kultuře – zejm. oděvu, hudbě a poezii (Moriskové, Mozarabové, Mudejarové). Stopy arab. vlivu zůstaly v nár. jazycích – španělštině, katalánštině, již. dialektech italštiny, ale zejm. v maltštině.
2. Typ, jenž je důsledkem vpádu mongolského etnika do vých. a střed. Evropy během 13. stol. Mongolové přišli jako vyznavači spleti polyteistických kultů a některých proudů buddhismu, ale po několika generacích přijali islám. Zejm. chanát, známý jako Zlatá horda, jehož jádro se nacházelo v jižním Povolží a sev. od Černého moře, zanechal i po svém rozpadu ve vých. Evropě poměrně stabilní enklávy etnicky převážně turkotatarského obyvatelstva. Muslimové se udrželi kolem Kazaně (dnešní Tatarstan ve svazku s Ruskou federací). Na již. Uralu žili muslimové v Baškirii (dnes Baškortostan) s hl. městem Ufa. Početné skupiny Tatarů se udržely na Krymu. Tamější chanát s hl. městem Bachčesaraj byl vazalským státem Osmanské říše a nakonec podlehl carskému Rusku. Po masakrech a hromadném odsunu na Sibiř po 1944 za to, že Tataři uvítali nacisty jako osvoboditele od stalinismu, se teprve v době perestrojky někteří z nich mohli vrátit na Krym. Nevelké enklávy muslim. Tatarů dnes žijí ve Finsku, Bělorusku, na záp. Ukrajině a ve vých. Polsku.
3. Pozůstatky téměř 5 století trvající turecké přítomnosti na Balkáně a ve stř. Evropě. Dnešní muslimy žijící v balkánských zemích a evrop. části Turecka lze rozdělit na dvě skupiny: a) etnické Turky – potomky Osmanců z Malé Asie; b) etnicky „domácí“ obyvatelstvo, jež přijalo islám. Početná islám. menšina žije v Bulharsku v oblasti pohoří Rodopi, kolem Varny a Šumenu. Po několika vlnách etnických čistek (1878, pol. 80. let 20. stol.) tvoří asi 10 % obyvatel. Kromě Turků tam žijí Pomakové, tj. jazykově a etnicky Bulhaři islám. vyznání. Asi 50 tisíc muslim. Turků žije v rumunské Dobrudži, půl milionu Turků a Tatarů v Moldávii, někteří však (Gagauzové) vyznávají pravoslaví. Zlomky muslim. Turků žijí v Řecku mezi Kavalou a tureckou hranicí. Rozsáhle zastoupen je islám na území bývalé Jugoslávie, zejm. v Bosně a Hercegovině. Tamější muslimové (od 1974 měli statut národnosti) byli pův. etničtí Srbové (namnoze islamizovaní stoupenci pravosl. sekty bogomilů) a ke své slovanské identitě se skutečně hlásí. Odmítají však být označováni za Srby nebo Chorvaty islám. vyznání. Po vlně velkosrbského nacionalismu v 19. stol. se stali hl. terčem odplaty za to, že sdíleli kulturní hodnoty Osmanců. Zatím poslední z kapitol hist. napětí mezi muslimy a ostatními náb.-etnickými pospolitostmi se odehrála v letech 1992-1995 v souvislosti s rozpadem socialistické Jugoslávie. Docházelo ke genocidě muslim. obyvatelstva a systematickému ničení muslim. památek (nár. knihovna v Sarajevu, hřbitovy, madrasy a mešity – Banja Luka, Srebrenica, Derventa, Počitelj, Mostar aj.). Drobné muslim. enklávy žijí na území Srbska – v oblasti Sandžak a Kosovo, jež byla z 90 % obydlena Albánci a za Titova režimu měla autonomní statut. Početné skupiny albánských i slovanských muslimů žijí v Makedonii. Na celém území Balkánu došlo v posledních 10-15 letech k oživení klasických islám. projevů zbožnosti. Staví se mešity a kulturně-charitativní centra mající statut wakfu, konjunkturu zažívá činnost súfijských bratrstev (zejm. kádiríja a rifá‘íja).
4. Hist. a teritoriálně se váže ke střed. a záp. Evropě, tj. částem, které nikdy nebyly po delší čas v držení muslimů. Muslim. enklávy se tam okrajově etablovaly již od 17. stol. Příliv muslimů do Evropy pokračoval zejm. v důsledku anexe Bosny a Hercegoviny Rakouskem (1878), 1. svět. války a bolševické revoluce v Rusku, ale zejm. na základě výsledků 2. svět. války. Do záp. a střed. Evropy přišly tisíce muslimů, kteří zakládali muslim. obce a stavěli mešity. Další statisíce muslimů se dostaly do záp. Evropy během dekolonizace od poč. 60. let, kdy bývalé koloniální metropole (Británie, Francie, Nizozemí, částečně Belgie a Itálie) na svém území umožňovaly přistěhovalectví z muslim. oblastí sev. a záp. Afriky, již. a jv. Asie. Řada zemí, zejm. Německo, Rakousko a státy Skandinávie, vpustily na své území pracovní síly z islám. zemí (zejm. Turecka) na základě bilaterálních stát. smluv. Nezanedbatelné muslim. obce tvoří evrop. konverité, kteří se hlásí k některému z většinových mazhabů sunny a přidávají se k obcím, v nichž se sdružují praktikující přistěhovalci. V záp. Evropě dnes působí desítky islám. kulturních a misijních center, jednotlivé oblasti mají své imámy, muftíje, hřbitovy a střediska islám. výzvy ke konverzi. V současnosti na území Evropy (vyjma evrop. části Turecka a Ruska) trvale nebo dočasně žije 12 milionů muslimů. I.E. představuje nepřehlédnutelný fenomén, jehož aktuální vývojové souvislosti se v odborných studiích i materiálech Evropské unie označují jako „euroislám“.