Velikonoce (JKI-K)

Velikonoce Nejvýzn. svátek roku církevního, spojený s připomínkou ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Slavení V. zpočátku zachovávalo termín žid. pesachu připadající na 14. nisan. Podle tohoto data se od 2. stol. určoval kř. svátek V. na nejbližší následující neděli, i když se v Malé Asii dále udržovaly skupiny, které na 14. nisanu trvaly (kvartodecimáni, z lat. quartus decimus – čtrnáctý). Podle alexandrijské tradice, která vycházela z lunárního kalendáře a termínu jarní rovnodennosti, bylo datum V. stanoveno na neděli po prvním jarním úplňku. Po tvrdých a vleklých rozepřích nikajský koncil 325 rozhodl ve prospěch alexandrijské praxe a V. se tak definitivně staly pohyblivým svátkem v rozmezí 21. března až 25. dubna.

Význam V. je liturgicky zdůrazněn dlouhou přípravou v podobě čtyřicetidenního půstu od Popeleční středy do Božího hodu velikonočního (kvadragena). Vlastní liturg. předehrou V. je pašijový (svatý) týden. Obřady určené na každý den tohoto týdne se začaly vyvíjet už ve 4. stol. v souvislosti s poutěmi do Jeruzaléma. Jednotlivé dny připomínají poslední události Ježíšova života: Květná neděle evokuje Ježíšův vjezd do Jeruzaléma; Zelený čtvrtek je připomínkou poslední večeře; Velký pátek představuje den nejhlubšího smutku nad Ježíšovým ukřižováním; Bílá sobota je dnem, kdy církev mlčky (bez obřadů) vzpomíná na pohřbeného Krista. V noci na Velikonoční neděli se koná vigilie – oslava vzkříšení spojená se svěcením ohně a velikonoční svíce (paškálu), křtem katechumenů a obnovou křestních slibů. V neděli na Boží hod velikonoční se mší svatou slaví zmrtvýchvstání Krista a někde bývají svěceny pokrmy.

V. jsou zvl. v lidovém prostředí spojeny s mnoha obyčeji, které se soustřeďují hlavně na Velikonoční pondělí a původně souvisely s předkř. svátky přicházejícího jara a magickou obnovou plodnosti (pomlázka, barvení vajec ap.).

V pravoslaví (pravoslavná církev) se výpočet data V. řídí juliánským kalendářem. Čtyřicetidenní půst (veliký půst) začíná už v pondělí před Popeleční středou a předchází mu postupná příprava; v předpostním období se omezují nejprve jídla masitá, potom mléčná a vejce. Bohoslužby v předvelikonočním, tzv. strastném týdnu vyjadřují průběh Kristova utrpení, ukřižování a pohřbení a vyúsťují oslavou vzkříšení ve velikonoční noci. Na zpěvy jitřní bohoslužby s hymny Jana z Damašku (z. kol. 750; zpěv církevní) navazuje svatá liturgie se svěcením paschálních pokrmů. Po celé velikonoční období se zpívá hymnus „Vstal z mrtvých Kristus“, dveře ikonostasu zůstávají ve „světlý“ velikonoční týden otevřeny. Ikonografie znázorňuje Krista křížem rozbíjejícího brány pekel a osvobozujícího spravedlivé. V. patří k největším svátkům v pravoslaví a všechny ostatní neděle jsou jejich opakováním (rus. voskresenije [vzkříšení] – neděle).

Velikonoční (svatý) týden se připomíná ve všech protest. církvích (protestantismus), ale průběh společné oslavy se různí: větší důraz se klade na den Velkého pátku, na skutečnost dobrovolné oběti Ježíše a jeho bezvýhradné poslušnosti Bohu.

Dalibor Papoušek
Helena Pavlincová

Viz též: Pesach (JKI-J)