bratrstva mystická (JKI-I): Porovnání verzí
imported>ZRN (přidán Slovník buddhismu) |
imported>ZRN (odkazy do Slovníku islámu) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
<span id="entry">bratrstva mystická</span> (arab. [[taríka (JKI-I)|taríka]], per. chánaka, tur. tekke) Společenství sdružená kolem duch. mistra ([[šajch (JKI-I)|šajcha]], [[muršid (JKI-I)|muršida]], píra) v organizační struktuře ([[záwija (JKI-I)|záwija]]) sídlící zpravidla v řádovém domě. Jejich cílem byla správná a přímá individuální cesta k Bohu pod vedením učitele. Vztah učitele (muršid) a žáka (novic, muríd) byl základem b.m. Kritériem významu duch. autority byl i genealogický řetěz (silsila) na sebe navazujících učitelů, z jejichž dědictví, moudrosti či osobního styku tito duch. vůdci čerpali. Každý směr generačně předávané zkušenosti představoval specifickou cestu (taríka) k dosažení žádoucího cíle. Tak se paralelně vedle islám. školství ([[koránská škola (JKI-I)|koránská škola]], [[madrasa (JKI-I)|madrasa]]) rozvíjel proces řetězového předávání mystických zkušeností, jejichž podstata nespočívala ve slovním výkladu sv. textů, nýbrž vedla k rozvoji individuality žáka. Hl. smyslem činnosti b.m. bylo zhruba od 12. stol. zpřístupnit súfismus obyvatelstvu. Členové súfijských řádů se přímo nepodíleli na exekutivní a legislativní moci; nepatřili ani k lidem, kteří se chtěli duch. realizovat v mimorežimních (byť v zásadě apolit.) strukturách. Ve středověku byly řády alternativou k ideologické realitě, příp. despotické vládě, a umožňovaly kolektivní duch. vyžití, převážně formou [[zikr (JKI-I)|zikru]]. Členové měli soukromí, v němž mohli tříbit individuální zbožnost různými formami [[askeze (JKI-I)|askeze]] a kontemplace. Kde byl súfismus pronásledován, b.m. působila v těžko přístupných oblastech nebo chudinských a řemeslnických čtvrtích měst. Později se zavedla jako svého druhu soc. zařízení, náb. obce či kluby, kde panovala pravidla kolektivní ochrany a soc. zajištění. V novověku se už taríky etablovaly ve městech, např. v Osmanské říši. Jejich pův. funkce se proměňovala v polit. funkci. Některá b.m. se vázala na řemeslnické cechy a měla i svou ozbrojenou složku ([[futúwa (JKI-I)|futúwa]], např. [[kádiríja (JKI-I)|kádiríja]] v Egyptě), jiné taríky působily jako loyální společ. instituce, stabilizační faktor polit. moci ([[bektašíja (JKI-I)|bektašíja]] či [[mauláwíja (JKI-I)|mauláwíja]] v Osmanské říši), nebo naopak jako „mafiánská struktura“, jež např. ovládla část města, nad níž režimní aparát neměl faktickou moc. Během 19. stol., v době koloniálních válek, stály súfíjské řády, znalé konspirace, s pevnou organizační strukturou a respektem obyvatelstva, často v čele antikoloniálních povstání a hnutí ([[Abd al-Kádir (JKI-I)|Abd al-Kádir]], [[mahdíja (JKI-I)|mahdíja]]). Členové b.m. se účastnili kolektivních zikrů i regulérních modliteb (především v pátek), setkávali se u příležitosti konformních islám. svátků ([[ramadán (JKI-I)|ramadán]], [[pouť do Mekky (JKI-I)|pouť do Mekky]], [[svátky (JKI-I)|svátky]]), ale zejm. u příležitosti uctění památky svých [[světci (JKI-I)|světců]] během lidových poutí ([[zijára (JKI-I)|zijára]]). K mystickým řádům patří [[kádiríja (JKI-I)|kádiríja]], [[nakšbandíja (JKI-I)|nakšbandíja]], [[šázilíja (JKI-I)|šázilíja]], [[tidžáníja (JKI-I)|tidžáníja]], [[sanúsíja (JKI-I)|sanúsíja]], [[bektašíja (JKI-I)|bektašíja]], [[mauláwíja (JKI-I)|mauláwíja]], [[čištíja (JKI-I)|čištíja]] a další. |
<span id="entry">bratrstva mystická</span> (arab. [[taríka (JKI-I)|taríka]], per. chánaka, tur. tekke) Společenství sdružená kolem duch. mistra ([[šajch (JKI-I)|šajcha]], [[muršid (JKI-I)|muršida]], píra) v organizační struktuře ([[záwija (JKI-I)|záwija]]) sídlící zpravidla v řádovém domě. Jejich cílem byla správná a přímá individuální cesta k Bohu pod vedením učitele. Vztah učitele (muršid) a žáka (novic, muríd) byl základem b.m. Kritériem významu duch. autority byl i genealogický řetěz (silsila) na sebe navazujících učitelů, z jejichž dědictví, moudrosti či osobního styku tito duch. vůdci čerpali. Každý směr generačně předávané zkušenosti představoval specifickou cestu (taríka) k dosažení žádoucího cíle. Tak se paralelně vedle islám. školství ([[koránská škola (JKI-I)|koránská škola]], [[madrasa (JKI-I)|madrasa]]) rozvíjel proces řetězového předávání mystických zkušeností, jejichž podstata nespočívala ve slovním výkladu sv. textů, nýbrž vedla k rozvoji individuality žáka. Hl. smyslem činnosti b.m. bylo zhruba od 12. stol. zpřístupnit súfismus obyvatelstvu. Členové súfijských řádů se přímo nepodíleli na exekutivní a legislativní moci; nepatřili ani k lidem, kteří se chtěli duch. realizovat v mimorežimních (byť v zásadě apolit.) strukturách. Ve středověku byly řády alternativou k ideologické realitě, příp. despotické vládě, a umožňovaly kolektivní duch. vyžití, převážně formou [[zikr (JKI-I)|zikru]]. Členové měli soukromí, v němž mohli tříbit individuální zbožnost různými formami [[askeze (JKI-I)|askeze]] a kontemplace. Kde byl súfismus pronásledován, b.m. působila v těžko přístupných oblastech nebo chudinských a řemeslnických čtvrtích měst. Později se zavedla jako svého druhu soc. zařízení, náb. obce či kluby, kde panovala pravidla kolektivní ochrany a soc. zajištění. V novověku se už taríky etablovaly ve městech, např. v Osmanské říši. Jejich pův. funkce se proměňovala v polit. funkci. Některá b.m. se vázala na řemeslnické cechy a měla i svou ozbrojenou složku ([[futúwa (JKI-I)|futúwa]], např. [[kádiríja (JKI-I)|kádiríja]] v Egyptě), jiné taríky působily jako loyální společ. instituce, stabilizační faktor polit. moci ([[bektašíja (JKI-I)|bektašíja]] či [[mauláwíja (JKI-I)|mauláwíja]] v Osmanské říši), nebo naopak jako „mafiánská struktura“, jež např. ovládla část města, nad níž režimní aparát neměl faktickou moc. Během 19. stol., v době koloniálních válek, stály súfíjské řády, znalé konspirace, s pevnou organizační strukturou a respektem obyvatelstva, často v čele antikoloniálních povstání a hnutí ([[Abd al-Kádir (JKI-I)|Abd al-Kádir]], [[mahdíja (JKI-I)|mahdíja]]). Členové b.m. se účastnili kolektivních zikrů i regulérních modliteb (především v pátek), setkávali se u příležitosti konformních islám. svátků ([[ramadán (JKI-I)|ramadán]], [[pouť do Mekky (JKI-I)|pouť do Mekky]], [[svátky (JKI-I)|svátky]]), ale zejm. u příležitosti uctění památky svých [[světci (JKI-I)|světců]] během lidových poutí ([[zijára (JKI-I)|zijára]]). K mystickým řádům patří [[kádiríja (JKI-I)|kádiríja]], [[nakšbandíja (JKI-I)|nakšbandíja]], [[šázilíja (JKI-I)|šázilíja]], [[tidžáníja (JKI-I)|tidžáníja]], [[sanúsíja (JKI-I)|sanúsíja]], [[bektašíja (JKI-I)|bektašíja]], [[mauláwíja (JKI-I)|mauláwíja]], [[čištíja (JKI-I)|čištíja]] a další. |
||
| − | ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]'' |
+ | ''[[:Kategorie:Aut: Mendel Miloš|Miloš Mendel]]'' |
| + | |||
| + | <span class="section_title">Viz též:</span> [[mystický řád (Islam)|mystický řád (Islam)]]<br /> |
||
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
[[Kategorie:Aut: Mendel Miloš]] |
||
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
[[Kategorie:JKI/Islám]] |
||
Aktuální verze z 14. 11. 2024, 22:37
bratrstva mystická (arab. taríka, per. chánaka, tur. tekke) Společenství sdružená kolem duch. mistra (šajcha, muršida, píra) v organizační struktuře (záwija) sídlící zpravidla v řádovém domě. Jejich cílem byla správná a přímá individuální cesta k Bohu pod vedením učitele. Vztah učitele (muršid) a žáka (novic, muríd) byl základem b.m. Kritériem významu duch. autority byl i genealogický řetěz (silsila) na sebe navazujících učitelů, z jejichž dědictví, moudrosti či osobního styku tito duch. vůdci čerpali. Každý směr generačně předávané zkušenosti představoval specifickou cestu (taríka) k dosažení žádoucího cíle. Tak se paralelně vedle islám. školství (koránská škola, madrasa) rozvíjel proces řetězového předávání mystických zkušeností, jejichž podstata nespočívala ve slovním výkladu sv. textů, nýbrž vedla k rozvoji individuality žáka. Hl. smyslem činnosti b.m. bylo zhruba od 12. stol. zpřístupnit súfismus obyvatelstvu. Členové súfijských řádů se přímo nepodíleli na exekutivní a legislativní moci; nepatřili ani k lidem, kteří se chtěli duch. realizovat v mimorežimních (byť v zásadě apolit.) strukturách. Ve středověku byly řády alternativou k ideologické realitě, příp. despotické vládě, a umožňovaly kolektivní duch. vyžití, převážně formou zikru. Členové měli soukromí, v němž mohli tříbit individuální zbožnost různými formami askeze a kontemplace. Kde byl súfismus pronásledován, b.m. působila v těžko přístupných oblastech nebo chudinských a řemeslnických čtvrtích měst. Později se zavedla jako svého druhu soc. zařízení, náb. obce či kluby, kde panovala pravidla kolektivní ochrany a soc. zajištění. V novověku se už taríky etablovaly ve městech, např. v Osmanské říši. Jejich pův. funkce se proměňovala v polit. funkci. Některá b.m. se vázala na řemeslnické cechy a měla i svou ozbrojenou složku (futúwa, např. kádiríja v Egyptě), jiné taríky působily jako loyální společ. instituce, stabilizační faktor polit. moci (bektašíja či mauláwíja v Osmanské říši), nebo naopak jako „mafiánská struktura“, jež např. ovládla část města, nad níž režimní aparát neměl faktickou moc. Během 19. stol., v době koloniálních válek, stály súfíjské řády, znalé konspirace, s pevnou organizační strukturou a respektem obyvatelstva, často v čele antikoloniálních povstání a hnutí (Abd al-Kádir, mahdíja). Členové b.m. se účastnili kolektivních zikrů i regulérních modliteb (především v pátek), setkávali se u příležitosti konformních islám. svátků (ramadán, pouť do Mekky, svátky), ale zejm. u příležitosti uctění památky svých světců během lidových poutí (zijára). K mystickým řádům patří kádiríja, nakšbandíja, šázilíja, tidžáníja, sanúsíja, bektašíja, mauláwíja, čištíja a další.
Viz též: mystický řád (Islam)