mahdí (JKI-I)

mahdí (doslova správně vedený Bohem) Poprvé zmíněno ve spojení al-imám al-mahdí (Bohem vedený imám) koncem 7. stol. jako epiteton Alího (Alí Ibn Abí Tálib) synů Hasana, Husajna a Muhammada Ibn Hanafíja, jehož matkou nebyla Fátima. Původně měl m. zdůrazňovat, že na potomky proroka Muhammada v Alího linii se vztahuje přirozená božská síla, opravňující je být jedinými imámy muslim. obce věřících. Mělo se tím posvětit jejich Bohem dané poslání vést obec a naopak zdůraznit nelegitimnost umajjovské moci (chalífa, chalífát). Té Alíjovci (ší‘a) vyčítali světskou a uzurpátorskou vládu nad obcí a nedostatek zbožnosti.

Prostřednictvím různých variant lidového islámu získal pojem m. v dalších staletích nový duch. rozměr, podobný mesianistické myšlence v judaismu a křesťanství. Ortodoxie mesianistický motiv odmítala, protože měla vlastní eschatologickou koncepci. V ní m. přijde na konci času a bude patřit k Prorokově rodině. Postaví se do čela obce, obnoví její jednotu a mravní čistotu a nastolí spravedlnost. Potom se objeví znamení konce světa a přijde Antikrist (Dadždžál), který bude terorizovat pravověrné a zasévat zlo. Nakonec se zjeví Ježíš (arab. sajjiduná Ísá), který Dadždžála probodne kopím. Sunnitská varianta m. nemá kanonizovanou podobu a je spíše předmětem folklórních fabulí. Ší‘itská mahdistická varianta skrytého imáma (ghajba, isná ašaríja) byla pro sunnitskou ortodoxii (sunna) z doktrinálních důvodů stejně nepřijatelná jako varianty lidového islámu. Rovněž ší‘itské sekty mají ideu příchodu m., která odpovídá odlišnostem od ší‘y dvanácti imámů (isná ašaríja). Imám, který má přijít jako m., je v ší‘e zákl. pilířem dogmatu. Je zdrojem moci a vědění. Sunnitský princip kolektivní neomylnosti obce, zajištěné úřadem chalífy a institucí duchovenstva, je zde vyloučen. Víra v příchod m. se během islám. dějin zakořenila mezi obyvatelstvem. V dobách polit. a soc. napětí se objevovali náb. radikálové, kteří kolem sebe shromažďovali rebelující obyvatelstvo a vystupovali jako m. Mahdistická idea stála u zrodu fátimovské moci (Fátimovci) v Tunisku a Egyptě, již založil Mahdí Ubajdulláh (909-934), nebo dynastie Almohádů v Maghribu. V moderních dějinách, kdy většina území islámu (dár al-islám) byla pod nadvládou evrop. kolonialismu, se motiv m. dostal v různých variantách do koncepcí mystických řádů (mystika) a masových hnutí s polit. obsahem. Mahdistickou myšlenku rozpracovalo např. indické hnutí ahmadíja, v Africe někteří vůdcové fulbských džihádů nebo súdánská mahdíja.

Viz též: mesiáš (JKI-J), christologie (JKI-K), Ježíš (JKI-K)

Miloš Mendel