bratrstva mystická (JKI-I)
bratrstva mystická (arab. taríka, per. chánaka, tur. tekke) Společenství sdružená kolem duch. mistra (šajcha, muršida, píra) v organizační struktuře (záwija) sídlící zpravidla v řádovém domě. Jejich cílem byla správná a přímá individuální cesta k Bohu pod vedením učitele. Vztah učitele (muršid) a žáka (novic, muríd) byl základem b.m. Kritériem významu duch. autority byl i genealogický řetěz (silsila) na sebe navazujících učitelů, z jejichž dědictví, moudrosti či osobního styku tito duch. vůdci čerpali. Každý směr generačně předávané zkušenosti představoval specifickou cestu (taríka) k dosažení žádoucího cíle. Tak se paralelně vedle islám. školství (koránská škola, madrasa) rozvíjel proces řetězového předávání mystických zkušeností, jejichž podstata nespočívala ve slovním výkladu sv. textů, nýbrž vedla k rozvoji individuality žáka. Hl. smyslem činnosti b.m. bylo zhruba od 12. stol. zpřístupnit súfismus obyvatelstvu. Členové súfijských řádů se přímo nepodíleli na exekutivní a legislativní moci; nepatřili ani k lidem, kteří se chtěli duch. realizovat v mimorežimních (byť v zásadě apolit.) strukturách. Ve středověku byly řády alternativou k ideologické realitě, příp. despotické vládě, a umožňovaly kolektivní duch. vyžití, převážně formou zikru. Členové měli soukromí, v němž mohli tříbit individuální zbožnost různými formami askeze a kontemplace. Kde byl súfismus pronásledován, b.m. působila v těžko přístupných oblastech nebo chudinských a řemeslnických čtvrtích měst. Později se zavedla jako svého druhu soc. zařízení, náb. obce či kluby, kde panovala pravidla kolektivní ochrany a soc. zajištění. V novověku se už taríky etablovaly ve městech, např. v Osmanské říši. Jejich pův. funkce se proměňovala v polit. funkci. Některá b.m. se vázala na řemeslnické cechy a měla i svou ozbrojenou složku (futúwa, např. kádiríja v Egyptě), jiné taríky působily jako loyální společ. instituce, stabilizační faktor polit. moci (bektašíja či mauláwíja v Osmanské říši), nebo naopak jako „mafiánská struktura“, jež např. ovládla část města, nad níž režimní aparát neměl faktickou moc. Během 19. stol., v době koloniálních válek, stály súfíjské řády, znalé konspirace, s pevnou organizační strukturou a respektem obyvatelstva, často v čele antikoloniálních povstání a hnutí (Abd al-Kádir, mahdíja). Členové b.m. se účastnili kolektivních zikrů i regulérních modliteb (především v pátek), setkávali se u příležitosti konformních islám. svátků (ramadán, pouť do Mekky, svátky), ale zejm. u příležitosti uctění památky svých světců během lidových poutí (zijára). K mystickým řádům patří kádiríja, nakšbandíja, šázilíja, tidžáníja, sanúsíja, bektašíja, mauláwíja, čištíja a další.