manželství (JKI-J)
manželství V judaismu není svátostí, ale pozitivním příkazem odvozovaným z Gn 1, 28, jímž je muži uložena povinnost uzavřít m. po dosažení věku 18 let. Až do současnosti není v Izraeli považováno za instituci spadající do oblasti civilního práva, ale za čistě náb. příkaz. Civilní sňatky, které jsou uzavřeny v zahraničí, jsou však v Izraeli uznávány. Rabín. judaismus vysoce hodnotí splnění příkazu m. a celibát považuje z tohoto hlediska za nepřirozený. Manželské právo je obsaženo v oddílu Našim v Mišně, Toseftě, Talmudech, Šulchan aruchu a v mnoha responsech. Bibl. manželské právo povolovalo polygamii, která byla Aškenázům zakázána rozhodnutím (takanou) rabína Geršoma v 10. stol. a 1951 v Izraeli pro všechny Židy. Nepovolená m. jsou specifikována v tzv. Kodexu svatosti (Lv 18). Přísná ustanovení týkající se uzavření sňatku platí pro příslušníky kněžských rodů (kohanim), kterým je zakázáno m. s ženou, která je rozvedená, která byla osvobozena od levirátního sňatku obřadem chalica, která je prosélytkou nebo která se narodila ze zakázaného m. kněze. Pův. bylo možno uzavřít m. sexuálním stykem, později, jak dokazují líčení sňatku Izáka s Rebekou (Gn 24, 67) nebo Jákoba s Leou (Gn 29, 22-23), probíhalo uzavření m. ve třech stadiích: odvedení dívky od rodičů, uspořádání obřadu a sexuální styk. Již bible zná instituci zasnoubení nazývanou erusin (Ex 22, 15; Dt 20, 7), později v talmudické době kidušin, které je však již součástí svatby a lze ho zrušit pouze rozvodem. Po zásnubách následoval vlastní svatební obřad zvaný nisu’in, který byl až do středověku od zásnub časově oddělen, a to i dobou jednoho roku. Zákl. účelem uzavření m. je založení rodiny a zplození dětí, podle rabínského výkladu Gn 1, 28 minimálně dvou. M. zaniká smrtí jednoho z manželů nebo na základě rozvodu, který podle halachy musí iniciovat manžel. K rozvodu je však podle rabínských ustanovení nutný i souhlas manželky.
Viz též: manželství (JKI-K), manželství (JKI-I)